Přesně před 161 lety, v polovině 19. století, doby nám tak vzdálené, se na Slovácku narodil Tomáš Masaryk.
O dalších 68 let se stane prvním československým prezidentem a nesmazatelně se zapíše do dějin českého i slovenského národa. Spolu s mnoha vlastenci se mu povede to, po čem toužily generace Čechů i Slováků – vybudovat samostatný stát.
Ale samostatný stát není ani tak to nejdůležitější, co nám i světu Tomáš Garrigue Masaryk přinesl. Však on sám byl do posledních chvil, než se naplno rozezněla děla první světové války, proti rozbití Rakouska.
Velký přínos TGM tkví především v jeho filosofické práci. I když mezi námi již dávno není, skrz jeho myšlenky k nám mluví dál. Naneštěstí se četba knih (i v elektronické formě) rapidně snižuje. Naši mladí se podle průzkumů pohybují na hraně gramotnosti. A to je špatně. Kdyby se Masarykovy knihy více četly, možná, že by se nám i lépe vedlo. Třeba, když by si z nich vzali poučení naši politici, nevypadalo by to tak, jak vypadá… Masarykovým heslem bylo „Nebát se, nelhat a nekrást“. No dnes je to v případě dvou posledních slov spíš naopak.
I když Masaryk nebyl dokonalou osobou, však taková ani neexistuje, byl také jenom člověkem, je pro nás vzorem aktivního a poctivého vlastence. Jeho myšlenky i přes své stáří jsou stále aktuální, mnohdy aktuálnější, než tehdy. Kéž by se nevytrácel jeho duch a něco málo z jeho snah zůstalo. Alespoň ta morálka…
Téměř vše, co dnes máme, z větší či menší části stojí na tom, co Tomáš Garrigue Masaryk spolu s dalšími vybudoval. Na první republiku jsme po pádu komunismu mohli opět navázat. Ne všechny národy mají na co navazovat a některým takový Masaryk znatelně chybí. Můžeme být vděční, že jsme takovou osobnost měli, tedy vlastně duchovně stále máme.
