Za realizací tohoto prvenství stojí jméno Gerstner. A to hned dva Gerstnerové – otec František Josef Gerstner a jeho syn František Antonín Gerstner.
František Josef Gerstner se narodil 22. února 1756 v Chomutově v rodině řemeslníka – řemenáře. Vystudoval jezuitské gymnázium ve svém rodišti a poté v Praze na univerzitě matematiku a astronomii. Krátce navštěvoval i přednášky z techniky a roku 1781 odešel do Vídně studovat medicínu, čehož brzy zanechal a vrátil se ke své oblíbené astronomii a působil na hvězdárně ve Vídni.
V roce 1784 byl po tříleté praxi jmenován asistentem na hvězdárně v Praze. V roce 1785 publikoval Gerstner vědeckou práci, ve které zpřesnil a opravil zeměpisnou délku řady významných evropských měst. V této době také podniká mj. výpravy do Krkonoš, kde měří nadmořské výšky a zeměpisné souřadnice a poprvé tak přesně zmapuje tyto údaje o našich nejvyšších horách. V těchto pracích rovněž vysvětlil fyzikální vztahy mezi tlakem, teplotou a hustotou vzduchu a popsal svůj vynález – aerostatické váhy, který dopomohl právě k těmto přesným měřením nadmořské výšky. Vynález aerostatických vah později od Gerstnera převzal švýcarský badatel Saussure známý pro své studium Alp.
V akademickém roce 1788-1789 byl Gerstner pověřen suplováním vyšší matematiky na univerzitě a v roce 1789 byl jmenován řádným profesorem. Své přednášky pojímal prakticky a tak se neomezoval jen na matematiku a astronomii, ale přednášel rovněž mechaniku a hydrauliku. Konal přednášky i pro posluchače bez předběžného vzdělání a tak za 20 let jich jeho přednáškami prošlo kolem 2000, což bylo na tehdejší dobu úctyhodný počet.
Jako odborník, který uměl spojit teorii s praxí prosazoval výuku moderních technologií a zasazoval se o reorganizaci technického školství v Rakousku-Uhersku. V roce 1798 Gerstner vyjádřil představu vysoké technické školy s důrazem na exaktní vědy. Vláda nakonec nepodpořila návrh na zřízení celoříšské polytechniky ve Vídni a tak byl přijat návrh českých stavů na zřízení polytechnického ústavu. Dekretem císaře Františka II. Se stal František Josef Gerstner dne 14. března 1803 ředitelem této školy. Ta nesla název Královské české stavovské technické učiliště a je předchůdcem dnešního ČVUT, které je tak díky Gerstnerově aktivitě jednou z nejstarších technických vysokých škol na světě.
Na polytechnice zaměstnal jako mechanika Josefa Božka, pozdějšího známého českého vynálezce. V letech 1806 – 1807 zkonstruoval první parní stroj v Čechách, který podle jeho návrhu vyrobily železárny v Hořovicích. Stroj ale fungoval špatně, a tak se nikdy nedostal do praxe a sloužil pouze jako názorná učební pomůcka. Od té doby Gerstner poněkud zatrpknul vůči parní technologii. Železárna v Hořovicích ovšem uplatnila v praxi jiná jeho vylepšení železářských strojů, která byla úspěšná a rozšířila se po světě.
Gerstner byl dlouho ředitelem vodních staveb v Čechách a po vlastním přezkoumání a odmítnutí plánu vodního průplavu, který měl spojovat Vltavu a Dunaj, navrhl koněspřežnou železnici mezi Českými Budějovicemi a Lincem. Tu pak podle jeho plánu a dozoru stavěl jeho syn Fratišek Antonín Gerstner (více o železnici níže).
Za mimořádné zásluhy na poli vědy udělil v roce 1808 císař František II. Františku Josefu Gerstnerovi Leopoldův řád a o dva roky později jej dědičně povýšil do šlechtického stavu. Začátkem 30. let onemocněl, slábl mu zrak a ve své odborné činnosti byl stále více zastupován svým synem. V roce 1830 mu předal své přednášky z mechaniky a hydrauliky. Zemřel u své dcery 25. června 1832 v Mladějově u Jičína, kde uspořádával své rozsáhlé dílo.
První železnice na evropském kontinentě
František Antonín Gerstner se narodil 11. května 1795 v Praze. Po vystudování pražské polytechniky a univerzity se stal profesorem geometrie na univerzitě ve Vídni. Již od mládí se pod vedením svého otce podílel na projektování koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Lince. Později bylo jeho snem se k realizaci tohoto odkládaného projektu vrátit. Důkladně se na to připravoval, mimo jiné i studiemi železnic v Anglii. Nakonec se mu přání splnilo, v té době se však už František Antonín Gerstner dokonale seznámil s parním provozem a s původně projektovanou koňkou se nechtěl smířit.
Po nesčetných sporech s investory stavby železnici nakonec zanechal nedokončenou (vizte níže) a odjel projektovat a stavět železnice do Ruska. Potíže s ruskou byrokracií byly ovšem nemenší než v Rakousku, a tak se mu nakonec ze všech smělých plánů podařilo realizovat jen dráhu z Petrohradu do Carského Sela. Byla to ovšem první ruská železnice a právě tam Gerstner v praxi vychoval celou generaci mladých odborníků, absolventů pražské polytechniky. Vždyť z 13 inženýrů činných na této stavbě bylo 12 Čechů.
Aby nasbíral nové zkušenosti, prošel Gerstner všechny evropské železnice v Belgii, Německu a hlavně v Anglii, která je kolébkou železniční dopravy a setkal se tu mj. také se Stephensonem (otec parní železnice). První zkušenosti získal u Gerstnera i Jan Perner, pozdější známý český železniční stavitel. Po dokončení ruské dráhy roku 1832 cestoval Evropou, dále studoval železnice a chystal velkorysý projekt železniční sítě v Rakousku-Uhersku. Roku 1838 se vydal do Ameriky sbírat další zkušenosti, avšak nešťastně tam zahynul 12. dubna 1840 ve Filadelfii při pouliční nehodě.
Na paměť obou Gerstnerů, otce a syna byla pojmenována jménem Gerstner planetka objevená v roce 1985 Antonínem Mrkosem na Kleti.
