Podívejte se, jak se v historii vyvíjelo území českého státu. Základem vždy byla česká kotlina, hlavně Čechy, Morava a Slezsko (tehdy ještě velké, jehož většina dnes spadá do Polska), k Čechám dlouho patřila i oblast Kladska a Žitavska. Dnes obě tato území z vnějšku tvoří pro Česko typické výběžky – Šluknovský, Frýdlantský, Broumovský a Jesenický. Jednu dobu jsme měli dokonce i moře. Naopak nejmenší území „nám patřilo“ během nacistické okupace, kdy pohraničí spadalo do Německa, i když protektorát nelze brát jako český stát.
Tato země, ležící na sever od českých Lužických hor, které od ní získaly název, byla po několik staletí součástí Českého státu a stále v ní žijí zbytky původního slovanského obyvatelstva. Sláva slovanských obyvatel Lužice, kteří se nazývají Lužičtí Srbové, je dávno pryč. Dnes jich pod vlivem germanizace přežívá jen několik desítek tisíc.
Staré mapy českých zemí z historie. Ať už se jedná o poněkud zvláštně stylizované mapy Čech, nebo barevně odlišené země Karla IV. či nakonec mapy Československa.
České území se dlouhodobě rozvíjelo, kdysi poněkud nepřesné hranice se postupem času ustálily a náš stát získal na mapách svůj charakteristický tvar. Mnohdy hranice Českého státu sahaly daleko od těch současných, některá území s ním byla spjata po staletí a křivdou či špatně vedenou válkou byla ztracena.
Dělení českých zemí na historické země i současné kraje. Kraje sice nedodržují historické hranice, ale jejich zastánci namítají, že historické hranice vznikly nahodile a odporují logistice. Na druhé straně jsou ti, kteří považují historické hranice za nedotknutelné. Tak či onak, naše republika se dělí správně na kraje, ale pojmy Čechy, Morava i Slezsko zůstávají.