Lustig Arnošt

Československý/český spisovatel, reportér, zpravodaj, scenárista

Narozen: 21. 12. 1926
Zemřel: 26. 2. 2011

Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v Praze – Libni do židovské rodiny. Otec byl drobný obchodníkem, matka pocházela z německé židovské rodiny žijící na Moravě. Kvůli svému původu mu nebylo umožněno vychodit ani měšťanskou školu a musel ji společně se sestrou roku 1941 předčasně opustit. Poté se učil v krejčovské dílně.

Nejhorším dnem se pro něj a jeho rodinu stal pátek 13. listopadu 1942, kdy byla celá jeho rodina deportována do Terezínského ghetta. Odtud byl Arnošt přesunut ještě do Osvětimi a poté do Buchenwaldu. Při transportu smrti v dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout a až do povstání a osvobození se ukrýval v Praze.

Válku sice přežil, ale většinu rodiny ztratil v koncentračních táborech. To jej velmi poznamenalo, což se odráží také v jeho dílech. Všechna nějakým způsobem souvisejí s judaizmem, koncentračními tábory a druhou světovou válkou.

Po válce studoval Vysokou školu politických a sociálních věd. Tehdy také začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel coby zpravodaj Lidových novin do Izraele, kde v té době vypukla první izraelsko-arabská válka. V červenci 1949 se tam oženil s Věrou Weislitzovou, rodačkou z Ostravy, která odešla do Izraele jako příslušnice vojenské židovské brigády cvičené pod velením Antonína Sochora u Olomouce. Po návratu získal místo u Čs. rozhlasu jako redaktor, také byl vedoucí kulturní rubriky týdeníku *Mladý svět*nebo scénáristou u Čs. filmu na Barrandově. Během padesátých a šedesátých let vystřídal ještě řadu zaměstnání.

Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa svou rodnou zem musel opustit. Nejprve emigroval do Jugoslávie, poté do Izraele a v roce 1970 se nakonec usadil v USA. Od roku 1972 do podzimu 2004 vyučoval coby profesor Americké univerzity ve Washingtonu tvůrčí psaní a dějiny filmu věnujícího se 2. světové válce. Za knihu *Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou*, přeloženou do angličtiny, byl navržen na americkou Národní knižní cenu. Tuto cenu však nezískal, protože v době navržení ještě nebyl občanem USA. V roce 1985 ovšem získal cenu EMI, nejvyšší americké ocenění za televizní scénář, za film *Vzácné dědictví*.

Lustig patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, kteří dokázali oslovit celý svět. Jeho knihy vycházejí od počátku šedesátých let minulého století anglicky, španělsky, německy, japonsky, srbsky, holandsky, norsky, bulharsky, polsky… Dostalo se mu cti číst vlastní tvorbu v Bílém domě i v Kongresu USA. Národní knihovna USA vybrala mezi dvanáct doporučených nejlepších knih vydaných v roce 2003 i jeho román *Lovely Green Eyes (Krásné zelené oči)*. V tomtéž roce byl také mezi kandidáty Pulitzerovy ceny.

Americká akademie umění a krásného písemnictví mu rok nato udělila cenu za celoživotní dílo. Je velmi obsáhlé:

*Noc a naděje* (sbírka povídek, 1957; zfilmováno)

*Démanty noci* (sbírka povídek, 1958; zfilmováno)

*Ulice ztracených bratří* (sbírka povídek, 1959; zfilmováno)

*Dita Saxová* (povídka, 1962)

*Nikoho neponížíš* (sbírka povídek, 1963)

*Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou* (povídky, 1964; televizní film, 1965)

*Bílé břízy na podzim* (novela, 1966)

*Hořká vůně mandlí* (sbírka povídek, 1968)

*Miláček* (román, 1969)

*Ulice ztracených* (kniha povídek, Německo, 1973)

*Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.* (próza, Kanada, 1979)

*Král promluvil, neřekl nic* (próza, Kanada, 1990)

*Tma nemá stín* (novela, Čs.spisovatel, 1991)

*Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.* (novela, Odeon, 1992)

*Colette, dívka z Antverp* (kniha, 1992)

*Dům vrácené ozvěny* (román, 1994)

*Bílé břízy na podzim* (román, 1994)

*Sen pražského šamesa* (text kantáty na hudbu Hermana Berlinského)

*Kamarádi* (román, 1995)

*Neslušné sny* (1.díl sebraných spisů, 1995)

*Porgess* (1995)

*Propast* (1996)

*Oheň na vodě* (1998)

*Krásné zelené oči* (1999)

*Tma nemá stín* (2000)

*Lea z Leewardenu* (2000, 2.vyd.)

*Zasvěcení* (2002)

*Interview* (výběr z rozhovorů, 2002)

*3×18 (portréty a postřehy)* (autobiografie, 2002)

*Esence *(sbírka citátů, 2004)

*O literatuře* (povídky, 2006)

*Okamžiky s Otou Pavlem* (2010)

Arnošt Lustig zemřel v sobotu 26. února 2011 v Praze po pětiletém boji s rakovinou. Svět na něj bude vzpomínat jako na jednoho z nejvýznamnějších autorů věnujících se tematice holocaustu.