logo Vlastenci.cz | logo Vlast.cz | logo Fórum | logo E-Shop | logo Časopis | logo Nová česká vlajka | logo Facebook | logo Twitter | logo YouTUBE

Gottwald Klement

Share Button
Klement Gottwald

Klement Gottwald

Narozen 23. listopadu 1896, zemřel 14. března 1953. Ve funkci prezidenta ČSR od 14. června 1948 do 14. března 1953.

Rodina: manželka Marta Holubová (1899-1953, sňatek 1928), dcera Marta (1920-1998).

Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 v obci Dědice v okrese Vyškov. Byl nemanželským synem zemědělské dělnice a truhláře. Část mládí strávil ve Vídni, kde se angažoval v sociálně-demokratickém mládežnickém hnutí. Pracoval jako truhlář a po vypuknutí I. světové války nastoupil do císařské armády, aby po bojích na východní a italské frontě v roce 1918 dezertoval. Po skončení války bojoval v nově vzniklé československé armádě proti polským oddílům na Těšínsku a maďarské Rudé armádě na Slovensku.

Gottwald se již od založení KSČ v roce 1921 účastnil jejích aktivit. Do roku 1926 sídlil na Slovensku, kde pracoval pro levicový tisk. Působil také v komunistickém tělovýchovném hnutí. Od roku 1925 byl členem Ústředního výboru KSČ. V letech 1926-29 zastával funkci vedoucího agitačně-propagačního oddělení ústředního sekretariátu KSČ. V kritickém roce 1929, kdy uvnitř KSČ proběhla ideologická roztržka, se Gottwald postavil na stranu radikálních bolševiků. V únoru téhož roku byl zvolen předsedou strany a členem Národního shromáždění.

Pro své radikální levicové postoje a aktivity byl stíhán tehdejším režimem. V prosinci 1929 pronesl na zasedání Národního shromáždění svůj (ne)slavný projev, na němž předestřel praktiky, jichž se po únoru 1948 jeho garnitura skutečně dopouštěla: “A my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry… Přejde vás smích!”

V časech podepsání mnichovského diktátu a abdikace prezidenta Edvarda Beneše odjel Gottwald do Moskvy, kde se již v polovině třicátých let sblížil s Josifem Stalinem a kde ostře vystupoval proti mnichovským poměrům a zradě západních spojenců. Zde vytvořil opoziční centrum zahraničního odboje zcela podřízené sovětskému vlivu. Tím si připravil půdu pro postupné převzetí moci v Československu, ke kterému došlo po osvobození od nacizmu v květnu 1945.

Ve volbách, které v Československu proběhly v roce 1946, zvítězila Komunistická strana Československa. Gottwald byl 2. července 1946 jako její předseda jmenován premiérem. Postupnou diskreditací demokratických ministrů, politickým nátlakem, nezodpovědným přístupem demokratických sil a silnou podporou ze strany Sovětského svazu se KSČ podařilo situaci v zemi dovést k převratu, který se za asistence Lidových milicí a československého dělnictva podařilo 25. února 1948 dotáhnout do vítězného konce. Prezident Edvard Beneš přijal Gottwaldův požadavek doplnit vládu komunistickými ministry. Gottwald tehdy po svém návratu z Pražského hradu pronesl svůj nesmrtelný projev: “Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.”

Po abdikaci zlomeného Beneše byl 14. června 1948 do čela státu dosazen Klement Gottwald. Krátce nato se začaly rozbíhat první politické procesy – proti demokratickým politikům, osobnostem kultury, církevním hodnostářům, exulantům. Po sovětském vzoru začaly i čistky v samotné straně – nejvyšší obětí se stal generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, který byl spolu s dalšími vysokými komunistickými činiteli odsouzen k smrti za velezradu. Gottwald v té době pouze slepě plnil příkazy Stalina a podepisoval rozsudky smrti. Své psychické  problémy utápěl v alkoholu.

Zemřel 14. března 1953 na výduť aorty jen několik dní po smrti sovětského diktátora. Zatímco Stalinovu a Gottwaldovu smrt veřejně oplakávaly statisíce československých občanů, mnoha obětem komunistické zvůle přinesl jejich skon alespoň částečné uspokojení.

Share Button

Zobrazeno:4073x