Kontaktní čočky a umělé polyamidové vlákno Silon – jsou nejznámější vynálezy jedinečného člověka, českého chemika, kterým byl Otto Wichterle.
Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Po maturitě se roku 1931 zapsal na studium chemie na pražské technice, které úspěšně ukončil v roce 1936 doktorátem. Po dobu uzavření vysokých škol nacisty se stal vedoucím oddělení polymerů ve Výzkumném ústavu firmy Baťa ve Zlíně u docenta Stanislava Landy.
Již od 40. let pracoval na projektu pružných polyamidových vláken, ale nechtěl aby vynález získali nacisté, a proto výzkum nedokončil. Vrátil se k němu až po válce od roku 1946 až do roku 1951, kdy se v Žilině rozjela výroba Silonu ve velkém. Jeho první nápady na realizaci měkkých kontaktních čoček vznikly díky náhodnému rozhovoru ve vlaku.
První prototyp kontaktních čoček z hydrofilních gelů vyrobil a vyzkoušel v roce 1957. Čočky sice nešlo téměř nosit, ale tímto si ověřil, že je možné je vyrobit a soustředil se na techniku výroby nositelných pravidelných čoček. Mezitím byl díky osobním animozitám a politickým čistkám vyštván z Vysoké školy chemicko technologické.
Ve svých pokusech pokračoval doma a později na Akademii věd, kam přešel z VŠCHT. Své domácí experimenty prováděl s pomocí své ženy Lindy a roku 1961 sestavil svůj první “čočkostroj“ z dílů stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola, který již dokázal vyrobit použitelné čočky. O rok později se mu jich povedlo vyrobit okolo 5000.
Wichterle se sice několikrát dostal do sporu s vládnoucí mocí socialistického Československa, ovšem jeden z nejsmutnějších a nejméně logických případů se stal prodej patentu na výrobu měkkých kontaktních čoček do zahraničí bez vědomí Wichterleho, a za minimální částku.
Po roce 1989 se stal předsedou Československé akademie věd až do jejího zániku 31. 12. 1992 spojeného s rozpadem Československa. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998.
