Myšlenkou na využití Archimédova šroubu k pohonu plavidel se ve svých úvahách zabýval již v 16. století Leonardo da Vinci. Ovšem teprve konstruktér Josef Ludvík František Ressel jako první navrhl a vyzkoušel (1826, patent 1827) optimální tvar lodního šroubu a jeho umístění vodorovně pod záď lodi před kormidlo. Tento vynález tak postupně vytlačil rozšířený kolesový mechanismus pohonu lodí.
Josef Ressel se narodil 29. června 1793 v Chrudimi. Studoval gymnázium v Linci a v roce 1809 se ucházel o studium na dělostřelecké škole v Českých Budějovicích, s cílem stát se důstojníkem. Tam ovšem nebyl přijat pro své chabé fyzické dispozice. Nakonec absolvoval studium na lesnické akademii v Mariabrunnu.
Působil jako lesník v Kraňsku a roku 1821 se stal lesmistrem v Terstu. Již od počátku zdejšího působení ověřoval své experimenty s lodním šroubem, nejprve s modely a posléze roku 1826 se skutečnou lodí. Svůj vynález patentoval roku 1827, ale protože se zároveň vyrojilo mnoho spekulantů a dalších údajných vynálezců, trval vleklý spor o přiznání Resslova prvenství až do roku 1866, čehož se již nedožil.
Jako lesník se podílel na kultivaci lesů a zejména na zalesňování Istrie. Kromě dnes celosvětově používaného lodního šroubu stál také, jako konstruktér, u zrodu šroubového lisu na víno a olej, parního vyluhování barviv a tříslovin, kuličkového ložiska bez mazání, či pneumatické potrubní pošty. Josef Ressel zemřel na malárii 9. října 1857 během své služební cesty v Lublani.
