Mě, mně

mě-

Píšeme vždycky v kořenu slova: město, měřit, měsíc aj.

Dále:
-rozhraní slova se řídíme podle stavby slova:
soukromý – soukromější – soukromě
střídmý – střídmější – střídmě
tajemný – tajemnější – tajemně
rozumný – rozumnější – rozumně

-výjimkou je slovo tamější, to píšeme s -e-.
protože není 2. stupněm přídavného jména tamní.
Toto slovo bylo utvořeno od zájmenného příslovce tam s příponou -ější, podobně jako slova dol-ejší, hoř-ejší apod.

-mě-/-mně-

Při rozhodování o psaní -mě- nebo -mně- v různých slovesných tvarech nám pomáhá podoba tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času:
umí – umět – uměl – umění
porozumí – porozumět – porozuměl – porozumění
zatemní – zatemnit – zatemnil – zatemnění
uzemní – uzemnit – uzemnil – uzemnění

-od sloves zapomenout, připomenout a vzpomenout se tvoří minulé tvary dvojím způsobem:
zapomněl – zapomenul
vzpomněl – vzpomenul

Zájmeno mě/mně

-u tvaru zájmena já píšeme:
2. (koho čeho) a 4. (koho co) pádě: mě – Tebe
3. (komu čemu) a 6. (kom čem) pádě: mně – Tobě