Narozen 21. července 1880 v Brezovém pod Bradlom (nyní Košariská), byl slovenský astronom, politik a generál francouzské armády.
Musel se důkladně naučit maďarsky aby mohl studovat v Evangelickém Lyceu v Bratislavě (tehdy Prešpurk). Učil se výtečně a dostal za to Telekiho stipendium, odmaturoval s vyznamenáním a rozhodl se jet do Prahy studovat inženýrství. Později školu opustil a studoval astronomii, poté roku 1902 odcestoval studovat do Curychu.
Byl předsedou spolku Detvan, kde pomáhal při tvorbě časopisu Hlas. Psal také do časopisu Čas, kde českou veřejnost informoval o slovenské kultuře a politice, upozorňoval na sílící maďarizaci slovenského obyvatelstva.
28. listopadu 1904 odcestoval do Paříže, kde se seznámil s několika známými astronomy, především s prof. Jannserem.
Roku 1906 cestoval do Turkestánu pozorovat zatmění slunce a poznal při své cestě i Nikolajeviče Tolstého.
Po návratu do Paříže dostal od Francouzské vědecké společnosti Janssenovu cenu.
Poté se v roce 1907 jeho zdravotní stav zhoršil a musel být hospitalizován na léčení ve městě Charmonix.
Poté prof. Jannsen zemřel a jeho observatoř byla zbourána, proto se Štefánik snažil postavit vlastní a procestoval tak Alžírsko, Atlas, Kartágo, Tunisko a Saharu.
Štefánik později měl francouzské občanství a v roce 1913 dostal za své zásluhy řád Rytíře Čestné legie.
Poté začala 1. světová válka, kterou už několik let Štefánik předpovídal, viděl v ní především možnost osamostatnění Slovenska společně s Čechy.
V roce 1915 se stal průzkumným pilotem a snažil se vytvořit samostatnou česko-slovenskou jednotku, téhož roku ale havaroval v Srbsku a málem zemřel, v nemocnici poté poznal paní Claire de Jaouvenel, která mu pomáhala v jeho boji o samostatné Slovensko.
Díky Claire poznal vlivné politiky Francie a u nich prosazoval vytvoření Česko-slovenského státu, poté se střetl s E. Benešem a společně se ztotožnili se svými názory a názory T.G. Masaryka o vytvoření společného státu.
Stal se podpředsedou Československé národní rady (předsedou byl Masaryk), kde se snažil vytvořit česko-slovenská vojska. V Rusku 29. srpna roku 1916 podepsal s Durichem a G. Košíkom Kyjevskou dohodu, kterou společně uznali Československou národní radu za vedoucí orgán českého a slovenského hnutí v zahraničí.
Dne 20. října 1917 byl odměněn křížem důstojníka Čestné legie za své působení v Americe (nábor dobrovolníků do ČS armády).
Francouzská vláda vydala deklaraci o vytvoření ČS armády dne 16. prosince 1917, armáda podléhala Národní radě a měla přes 10 000 mužů.
Štefánik se stal plukovníkem Francouzské armády, a roku 1918, 14. října se stal ministrem války československé vlády (která vzešla z ČSNR).
O jmenováním ministra války se Štefánik dozvěděl když byl v Japonsku a urychleně se chtěl vrátit do své vlasti (na Slovensko) kde nebyl od roku 1913, ale ještě musel spořádat Československé jednotky na Sibiři a přijmout v Rusku Řád velitele Čestné legie.
Dne 4. května 1919 odletěl z Itálie letadlem, které mělo přistát ve Vajnorech u Bratislavy, nikdy nepřistálo. Vlivem zamotání radiové šňůry do do ovládacích lanek letadlo havarovalo a dopadlo nedaleko Ivanky při Dunaji (nyní 3 km od Bratislavy).
