Záhy po druhé světové válce, 9. června 1945, Československo odstoupilo Sovětskému svazu území tzv. Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatské Ukrajiny). Bylo to na přání Stalina, kterému tehdejší prezident Beneš vyhověl. Na rozdíl od Polska, které přišlo ve prospěch Sovětského svazu o rozsáhlá území na východě včetně Lvova, Československo nedostalo žádnou územní kompenzaci. Kdežto Polsko se dočkalo Slezska (které do té doby patřilo Německu, Prusku a řadu staletí českému státu), Československo nezískalo nic, byť usilovalo o Lužici (oblast na jih od Berlína, která dlouhou dobu patřila českému státu a kde dodnes žijí pod velkým tlakem germanizace Slované – Lužičtí Srbové).
Po rozpadu SSSR se na Podkarpatské Rusi rozhodoval co dál. Objevila se žádost o autonomii a uznání rusínského národa. A právě v tu chvíli se začalo uvažovat o znovupřipojení k Československu. Toto přání se rozplynulo 1. ledna 1993, kdy Československo definitivně zaniklo. Podkarpatská Rus se definitivně stala součástí Ukrajiny a rusínský národ de facto neexistuje, neb více mluvčí rusínského jazyka žije na Slovensku, nežli na Podkarpatské Rusi.
