logo Vlastenci.cz | logo Vlast.cz | logo Fórum | logo E-Shop | logo Časopis | logo Nová česká vlajka | logo Facebook | logo Twitter | logo YouTUBE

Hácha Emil

Share Button
Emil Hácha

Emil Hácha

Emil Hácha

– spisovatel, překladatel, právník, prezident a odbojář

– narozen 12. července 1872 v Trhových Svinech

– zemřel 27. června 1945 v Praze

Emil Hácha, celým jménem Emil Dominik Josef Hácha, se narodil otci Josefu Emanueli Háchovi a matce Marii Karolíně Pavlíně Háchové, roz. Klausové, 12. července 1872 v Trhových Svinech. Jeho otec pracoval coby berní úředník rakouského mocnářství. Malý Emil vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a za dalším vzděláním se vydal na Univerzitu Karlovu do Prahy, kde roku 1895 úspěšně promoval jako doktor práv. Od 1898 nastoupil na české zemské místodržitelství v Praze a v letech 1916 – 1918 prohluboval své právnické zkušenosti jako dvorní rada u Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Zde s spolupracoval s dr. Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na Maffii (spolek kolem TGM, pracující proti nadvládě Rakouska).

Po vzniku Československa společně s dr. Pantůčkem pomáhal založit Nejvyšší správní soud (NSS), jehož se stal také členem a po smrti prezidenta NSS dr. Pantůčka byl 1925 jmenován Tomášem Garriguem Masarykem prezidentem tohoto soudu.

Mimo těchto funkcí byl v Československu také členem legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jeho znalosti týkající se zvykového anglosaského práva a mezinárodního práva jej přivedly až k Haagskému rozhodčímu soudu, jehož se stal soudcem.

Rok 1938 se pro Československo nesl ve znamení změn, nejistoty a strachu z blížící se války. Emilu Háchovy navíc přinesl další bolest z úmrtí jeho milované manželky Marie Háchové, se kterou prožil dlouhé harmonické manželství a navíc špatně nesl také rozvod své dcery.

Po abdikaci Edvarda Beneše z důvodu Mnichovského diktátu a po schválení zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské rusi podlehl Hácha tlaku okolí a 30. listopadu 1938 se stal prezidentem Česko-Slovenské republiky. Zvolen byl díky jeho dosavadní neutralitě a zkušenostem z vedení Nejvyššího správního soudu. On sám také věřil, že jako prezident bude mít větší šanci chránit Český národ a bojovat za něj, což opravdu činil jak jen mohl.

14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání o budoucnosti Česko-Slovenské republiky jako prezident tohoto státu. Při příjezdu do Berlína ovšem tento stát již neexistoval. V poledne 14. března 1939 vyhlásilo Slovensko samostatnost a Česko-Slovenská republika tímto zanikla. Toto jednání se „jednáním“ dalo nazvat jen velmi stěží. Nacistické špičky v čele s Göringem předložili Háchovi své požadavky a ve stylu Mnichovské dohody nedostal na příliš možností na výběr. Hácha celou noc čelil brutálním nátlaku a výhrůžkách, kdy například Göring vyhrožoval zničením celé Prahy. Nad ránem, značně vyčerpán, s požadavky souhlasil a “svěřil” Čechy a Moravu pod “ochranu Třetí říše”, čímž umožnil vznik Protektorátu Čechy a Morava. Hácha vycházel ze svých zkušeností coby právník a proto věřil, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. Jak dějiny ukázaly, tuto důvěru měli také jiní světoví politici už při Mnichovské dohodě a appeasementu.

Hácha se své myšlenky boje za národ ale nevzdal a dál velmi aktivně prosazoval práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, odmítl slíb věrnosti Adolfu Hitlerovi, po zatčení českých vysokoškolských studentů požadoval jejich propuštění, což se v mnoha případech skutečně povedlo.

Ještě v roce 1941 udržoval kontakty s exilovou vládou v Londýně a spolupracoval s prezidentem Benešem. Zlom nastal až v roce 1942. Tehdy do Prahy dorazil nový říšský protektor Reinhard Heydrich, byl zatčen premiér Alois Eliáš a prof. JUDr. Jiří Havelka, prostřednictvím kterého Hácha udržoval kontakt se zahraničním odbojem.

Hrob Emila Háchy na Vinohradském hřbitově

Hrob Emila Háchy na Vinohradském hřbitově

Po úspěšně provedeném atentátu na Reinharda Heydricha nacisté zvýšili tlak na české obyvatelstvo a také na prezidenta Háchu. Jeho vysoký věk (70 let) v kombinaci s ustavičným tlakem nacistů a kolaborantů a také kvůli rozmáhající se duševní nemocí (prezident Hácha trpěl arteriosklerózou) mu došly psychické síly a vůle prezidenta Háchy se zlomila. V této době se stává pro nacistický režim pouhou loutkou, kterou Třetí říše ráda zneužila, aby mohla demonstrovat „sounáležitost Protektorátu a vlastenecké cítění jeho obyvatel s válečným úsilím Třetí říše“. Nacisté jej zneužili například 30. května 1942, kdy musel tvrdě odsoudit Benešovu exilovou vládu v Londýně nebo když přijal osobního daru od Adolfa Hitlera.

S postupujícím časem se Háchův zdravotní stav zhoršoval a tak přestal být pro nacisty i kolaboranty zajímavý, stejně tak k němu postupně ztratili důvěru členové domácího odboje, spojenci i exilová vláda.

13. května 1945 byl Emil Hácha zatčen na zámku v Lánech a převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 14 dní před svými 73. narozeninami dne 27. června 1945 zemřel.

Pro velkou část i dnešní veřejnosti je Hácha symbolem kolaborace. Ovšem už Národní soud, který proběhnul po konci 2. světové války a nebyl Háchovi nijak příznivě nakloněn, uznal, že Emil Hácha nebyl minimálně od ledna 1943 za své činy odpovědný kvůli duševní nemoci a do tohoto roku nebyla kolaborace jednoznačně prokázána. Na jeho obhajobu lze podotknout, že měl těsné vazby s Edvardem Benešem, úzce spolupracoval s protinacistickým odbojem a také to, že v roce 1939 zachránil většinu studentů zatčených na pohřbu Jana Opletala.

Share Button

Zobrazeno:7762x