„Pachatelem“ onoho stroje, který byl celkově druhým takovým pokusem na světě, byl vynikající technik Josef Božek.
Narodil se 28. února 1782 v Biercích (Slezsko, dnes polské území, dříve součást Rakousko-Uherska), vystudoval gymnázium v Těšíně, poté se učil 2 roky v Brně. Roku 1804 odešel do Prahy, kde nejprve studoval na univerzitě, ale posléze nastoupil jako mechanik na Stavovský polytechnický ústav. Zde se proslavil mj. vytvořením pohyblivých protéz rukou a nohou.
Dva roky poté co se v Praze roku 1815 poprvé rozjel Božkův parní vůz, představil rovněž parník vlastní konstrukce. Jenže po této události, díky nešťastné souhře náhod a finančnímu krachu, na lodní přepravu zanevřel.
Dále se věnoval konstrukci a stavbě čerpadel pro vodárny. Budování první koněspřežné železniční trati (první na evropském kontinentu) jej v letech 1820-1832 přiměla k návratu k dopravní technice, kdy pro tuto trať z Českých Budějovic do Lince navrhoval konstrukci vagónů.
Významné těžiště jeho práce představuje také hodinářství. Konstruoval přenosné, pokojové i věžní hodiny. Jeho kvalitní kyvadlo přesných hodin, postavených pro pražskou hvězdárnu v Klementinu v roce 1812 se používalo do roku 1984. Dnes se nachází ve sbírkách Národního technického muzea. Josef Božek zemřel poměrně mlád ve věku 53 let 21. října 1835 v Praze.
