Stavitel a konstruktér první parní železnice v Čechách – to byl český vlastenec Jan Perner.
Pražské technické učiliště vzniklo při univerzitě a Perner na něm začal studovat v roce 1830. Zakladatelem a ředitelem školy byl František Josef Gerstner, který ovšem již Pernera pro své špatné zdraví neučil. Zato se mu dostalo lekcí ze statiky a mechaniky od Františka Antonína Gerstnera se kterým se pak později setkal ještě jako se svým šéfem při stavbě železnic.
V roce 1833 úspěšně zakončil svá studia a stal se inženýrem. Za svým prvním působištěm odešel do Jičína, kde jej ale drobná technická práce neuspokojovala. Proto s nadšením přijal oznámení svého učitele Františka Antonína Gerstnera o náboru techniků pro stavbu železnice v Rusku. Perner se obrátil dopisem ke Gerstnerovi a byl přijat. Spolu s několika dalšími úspěšnými adepty se 28. dubna 1836 vydává do Bruselu, kde se setkává s Gerstnerem a poté absolvuje studijní cestu po Anglii, kde měl studovat a zdokumentovat místní železnice. Do ruského Petrohradu dorazil 17. června 1836 (dle ruského kalendáře) a ihned se zapojil do stavebních prací na stavbě železnice. Bohužel svou činnost ukončil již záhy v listopadu 1836 po konfliktu s Gerstnerem, který se postupně rozhádal a rozešel s většinou svých techniků – a došlo také na Pernera, který se pak přes Moskvu a Lvov vrátil zpět domů.
V červnu 1837 nastoupil do služeb Severní dráhy Ferdinandovy, kde mu bylo svěřeno vedení stavby dráhy z Břeclavi do Brna. Stavbou této železnice byl plně zaměstnán do léta roku 1839. Poté byl pověřen projektováním úseku z Ostravy do Osvětimi. Brzy se však začal plně věnovat návrhu trasování a přípravě projektu železničního spojení Vídeň-Praha-Drážďany, kde prosazoval trasu přes Olomouc a Pardubice do Prahy.
Na konci roku 1841 se císař Ferdinand rozhodl, že výstavbu hlavních tratí převezme do svých rukou stát, a tak se stal Perner státním zaměstnancem a císařským úředníkem, poté co byl na základě rozhodnutí generálního ředitele státních drah přijat do služeb jako vrchní inženýr.
V roce 1842 se začalo se stavbou dráhy z Olomouce do Zábřehu a císař Ferdinand rozhodl na základě Pernerových doporučení, že drážďanský úsek trati bude veden údolím Labe. Současně řešil Perner náročný úkol se stavbou pražského nádraží.
Slavnostní zahájení provozu na nové trati bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy 1. září a nákladní dopravy 1. října 1845. Perner, který od roku 1844 bydlel trvale v Praze, se účastnil všeho vlasteneckého života a snažení. Mimo divadla a literatury byl Perner aktivně činný v Jednotě ku povzbuzení průmyslu v Čechách. V této jednotě byl Perner nositelem kulturních snah, staral se o vydávání knih a časopisů z oboru průmyslu a v Pardubicích chtěl založit průmyslovou školu. Jan Perner se českých vlasteneckých aktivit účastnil již od dob svých studií společně s významnými osobnostmi, jako byli Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina, František Ladislav Rieger, ale také Karel Havlíček Borovský a Božena Němcová. V přátelském kruhu se scházeli většinou u rodičů Karla Hynka Máchy na dnešním Karlově náměstí.
Dne 9. září 1845 se Jan Perner vracel z Moravy z inspekční cesty po železnici. V choceňském tunelu se postavil na stupeň, aby si tunel prohlédl. Chtěl se podívat na portál tunelu, vyklonil se a při vjezdu do stanice byl zasažen sloupem, takže si způsobil těžký otřes mozku a poranil si ruku. Takto těžce zraněn ještě dojel do Pardubic ke svým rodičům. Tam druhý den dopoledne 10. září 1845 podlehl svým zraněním. Na jeho pohřeb 12. září 1845 se do Pardubic sjela spousta jeho přátel a ctitelů. Z Prahy byl kvůli tomu vypraven zvláštní vlak. Básník Karel Sabina uveřejnil na jeho počest v časopise Květy 13. září 1845 pietní báseň. Josef Bojislav Pichl v České včele o Pernerovi na závěr článku napsal:
“Takový muž je pro každý národ štěstím. Lidé od nichž si to zasluhoval slibovali již tehdy postaviti mu pomník. Bohužel jen slibovali.“ Jméno Jana Pernera dnes nese Dopravní fakulta Univerzity Pardubice.
Jan Perner se tedy dožil jen věku 30 let a 3 dny. Ačkoliv byl mladý, dokázal za svůj krátký aktivní život vykonat mnohem více než jiní za celý dlouhý život. Svými výsledky práce je vrchní inženýr Jan Perner příkladem pro všechny dnešní mladé lidi.
