Spřádání a výrobu materiálů založenou na bázi tzv. nanovláken vyvinul vědecký tým Technické Univerzity v Liberci pod vedením Oldřicha Jirsáka.
Nanovlákna jsou přibližně tisíckrát tenčí než lidský vlast a český výzkumný tým zvládl vývoj technologie umožňující průmyslovou výrobu textilních materiálů založených na těchto vláknech.
Průměr nanovláken je výrazně menší než vlnová délka světla a jednotlivá vlákna nejsou vidět optickým mikroskopem. Materiály vytvořené z těchto vláken vykazují velmi jemnou strukturu, která dovoluje prostup běžných molekul jako dusíku či kyslíku, ovšem větší objekty velikostí virů a baktérií nanovrstvou neprojdou.
Přispěním týmu Jiřího Mosingera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze došlo k dalšímu rozvoji těchto nanovláknitých materiálů. Kombinací nanovláken a tzv. fotosenzitizérů byl připraven materiál, který se sám dezinfikuje. Je to důležité i proto, že zachycené baktérie by časem mohly prorůst i malými póry mezi nanovlákny.
Fotosenzitizéry v nanomateriálu umožňují fotochemickou (ozáření světlem) generaci vysoce reaktivního tzv. singletového kyslíku, který je vysoce toxický a případné mikroby usmrtí. Podstatou objevu je kombinace vlastností singletového kyslíku a vlastností nanovláken. Nanovlákna mají velký specifický povrch, kromě toho jsou ještě také průsvitná a jsou dobře přístupná kyslíku ze kterého se fotochemicky generuje kyslík singletový.
Tímto objevem získává medicína prostředek pro léčbu některých zranění, kdy díky nanomateriálům vytvoříme “samodezinfikující se“ obvazy a náplasti ke krytí ran. Tohle je důležité zejména při léčbě popálenin, které vyžadují opravdu sterilní krytí. Vyvinuté nanotkaniny jsou velice tenké, lehké, vzdušné a přitom zachycují baktérie, které zároveň likvidují.
