Vážení čtenáři, tento článek je starý téměř sedm let a chystáme se jej od základů změnit, omluvte prosím některé jeho nedostatky. Děkujeme za pochopení, Petr Štěpán, vlastenci.cz
Vlajka je mnohými chápána jako jeden z nejvyšších symbolů české státnosti. Společně s hymnou a státním znakem tvoří nejznámější znaky českého státu.
Rozdíl mezi vlajkou a praporem je jednoduchý, prapor je pevně připevněn na stožár a nesundává se, vlajka je na stožáru připevněna na lanku a každé ráno se slavnostně vyvěšuje a na večer svěšuje.
Československá, dnes česká vlajka je krásná, trvalo dlouho než mohla opět svobodně zavlát nad československým, nyní českým územím. Cesta k jejímu vzniku nebyla jednoduchá a vedou se o jejím užívání spory dodnes.
Vyvěšenou vlajku můžeme vidět málo. Nejčastěji se objevuje na budovách úřadů a firem, především v dnech svátků. Smutné je, že již dávno vymizela ze zahrad a oken domů. Tím, že ji vidíme málo si ji můžeme o to víc cenit.
V některých zemích se vlajka stala z posvátného spíše logem a marketingovým tahákem. Buďme rádi, že u nás tomu tak není a nevyrábí se např. spodní prádlo s našimi symboly, jako se to děje v USA či Německu.
Trochu z historie
Vlajka České republiky, patří mezi mladší vlajky. Původně byla vybrána pro Československo.
Československo vzniklo roku 1918, a do doby, než vznikla jeho vlajka se přistoupilo k užívání vlajky Českého království – 2 vodorovné pruhy, červený a bílý (odspodu):
Což vedlo k dvěma problémům: Stejnou vlajku používalo Polsko a navíc Československo se skládalo z 5 území, jehož byly Čechy malou součástí.
Proto byla na konci roku 1918 vytvořena komise, která měla vytvořit vlajku novou, jež by mohla symbolizovat celé Československo a jeho obyvatelstvo.
Komise vybírala z mnoha návrhů. Od počátku se horkým favoritem stal návrh amerických Slováků. Tento návrh dlouho užíval na svých plakátech grafik Vojtěch Preissig:
Vážným kandidátem byl návrh gen. Milana Rastislava Štefánika a Vojtěcha Preissiga, který využívali čeští a slovenští emigranti v USA:
Gen. Milan Rastislav Štefánik se pokusil i o jinou vizi vlajky gen. Milana Rastislava Štefánika :
Grafik Vojtěch Preissig, autor řady propagačních letáků pro americkou a československou armádu, ztvárnil mnoho dalších návrhů československé vlajky:
Některé návrhy od dalších autorů:
prof. J. Benda
J. Jareš
Další návrhy
Komise vybrala vlajku vytvořenou Jaroslavem Kursou, složená z dvou vodorovných pruhů, rudého a bílého, do níž byl vložen modrý klín, zasahující do 1/3 vlajky:
Později byl klín prodloužen, aby sahal do 1/2 vlajky a 30. března 1920 byla vlajka přijata jako vlajka Československa.
Barvy modrá, červená a bílá jsou národními barvami Čechů i Slováků a jsou to typické barvy pro mnohé slovanské národy.
Vlajka má své rozměry vždy v poměru 3:2.
J. Kursa navrhl několik vlajek pro Podkarpatskou Rus, založenou na nové československé vlajce:
Československá vlajka se používala od roku 1920 až do dnešní doby, mimo okupaci českých zemí nacistickým Německem.
V této době Protektorát Čechy a Morava využíval vlajky, která byla složena z národních barev Československa, vlajka Československa byla zakázaná.
V dobách 1945 až 1993 se Československo vrátilo k původní vlajce. Ta nebyla v roce 1960 znehodnocena komunistickými znaky, jako se to stalo v mnoha zemích (např. Jugoslávie či Maďarsko).
Po rozbití Československa se vlády obou zemí dohodly, že ani jedna z nich nepoužije původní vlajku ČSR.
Proto Česká republika na určitý čas užívala opět vlajku Českého království, totožnou s Polskem. I Slovensko mělo problém s vytvořením vlastní vlajky, protože jediný vzor mělo v nacisty utvořeném fašistickém Slovensku. Navíc vlajku fašistického Slovenska použila Ruská federace.
Nakonec se Slovensko rozhodlo použít obdobnou trikoloru jako za války a vložit na ní slovenský státní znak.
Problém byl s Českem, které se nemělo i přes tisíciletou tradici o co opřít. Proběhly pokusy o modifikaci československé vlajky, například změna barvu klínu na azurovou nebo jeho zkrácení.
Ani jedna z variant neprošlo a nakonec bylo rozhodnuto, že vlajku České republiky bude opět tvořit modrý klín, zasazený do červeno-bílé bikolóry.
Odůvodněno to bylo tím, že pod touto vlajkou bojovali převážně lidé z Česka za druhé světové války a že Slováci používali svoji trikoloru (od mnichovské zrady prosadili slovenští nacionalisté aby se vlajka ČSR používala pouze v Čechách a Moravě a na Slovensku se používala jen slovenská trikolora, ač ta byla povolena již za první republiky).
Tato námitka však není zcela přesná a i řada Slováků se s československou vlajkou sžila a bere ji za vlastní. Mnoho Slováků rozhořčilo to, že si Česko zanechalo co mu nepatří, ač někteří přední slovenští vexilologové tento krok uznávali.
Je jistě škoda, že Česko prakticky nemá vlastní vlajku a užívá vlajku Československa. Vyvolává to pocit, že Slovensko se od Česka odtrhlo a nikoliv, že bylo Československo rozděleno z vlastní vůle (ač šlo o politickou objednávku bez podpory většiny příslušníků obou národů).
Proto také dnes není možné zavzpomínat na Československo s čs. vlajkou a ani neexistuje společný prapor, který by mohl zastřešit česko-slovenské organizace.
