Pražský palác Lucerna či Veletržní palác, jakož třeba i kladenská ocelárna či dálniční most u Senohrab – to je jen krátký výběr z díla významného českého architekta Stanislava Bechyně.
Zakladatel československého betonového stavitelství Stanislav Bechyně se narodil 20. července 1887 v Přibyslavi. Vystudoval gymnázium v Novém Městě na Moravě a poté stavební inženýrství na pražské technice (dnešní ČVUT). V roce 1920 byl jmenován na této škole profesorem statiky a dynamiky železobetonových konstrukcí a v této funkci na stavební fakultě ČVUT působil až do roku 1958, kdy odešel do penze. Za svou práci byl odměněn mnoha cenami a čestným doktorátem.
Snad nejoriginálnějším stavitelským úspěchem bylo spojení sloupů a trámů do rámových konstrukcí, které realizoval při stavbě pražského paláce Lucerna v roce 1919. Budova Lucerny se tak stala první stavbou v Československu při které se nepoužilo nosných částí z cihel nebo dřeva.
Také v roce 1919 navrhl, jako jeden z prvních, přemostění Nuselského údolí v Praze, které se tehdy nerealizovalo. Nejznámější jsou však jeho mostní konstrukce, například obloukovitý most v Pardubicích z roku 1935 a most přes Váh v Komárně z roku 1955. Posledně zmiňovaný most s plochým obloukem s rozpětím 112,5 metru mu vynesl velké mezinárodní uznání. Realizoval také stavbu našeho největšího dálničního mostu u Senohrab, který byl dokončen roku 1950.
Stanislav Bechyně se věnoval také významným záchranným pracím. Přesun gotického děkanského chrámu v Mostě, přemístění rotundy sv. Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze či rekonstrukce Anežského kláštera. Bechyně byl autorem mnoha českých a cizojazyčných publikací, jež si získaly mezinárodní uznání a staly se klasikou ve svém oboru.
Stanislav Bechyně zemřel 15. října 1973 v Praze, ale pochován byl dle svého přání v rodné Přibyslavi, kde jeho jméno nese i náměstí v centru města.
