Antonín Zápotocký
Narozen 19. prosince 1884, zemřel 13. listopadu 1957. Ve funkci prezidenta ČSR od 21. března 1953 do 13. listopadu 1957.
Rodina: manželka Marie Skleničková (sňatek 1910), dcera Marie (1911), Jiřina (1912-1957)
Antonín Zápotocký se narodil 19. prosince 1884 v Zákolanech. Vyučil se jako kameník. Od mládí se angažoval v sociálně-demokratickém hnutí. V letech 1907-1911 byl krajským tajemníkem sociálně-demokratické strany. Za první světové války bojoval v řadách císařské armády. Významnou etapou jeho života byly dělnické bouře na počátku 20. let na Kladně, kterým později věnoval některá ze svých literárních děl s tematikou třídního boje: Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, Rozbřesk.
Od roku 1921 byl Zápotocký členem nově vzniklé KSČ. V letech 1922-25 byl jejím generálním tajemníkem, od roku 1924 členem ÚV, od roku byl také 1928 členem Národního shromáždění. Angažoval se rovněž v mezinárodních komunistických hnutích. V KSČ patřil k liberálnějším členům. V roce 1932 se podílel na organizaci mostecké stávky, při níž zahynulo několik dělníků. Tuto stávku pak komunisté hojně využívali k propagandistickým účelům a útokům na Tomáše Garrigue Masaryka.
Když v březnu 1939 obsadili Čechy a Moravu nacisté, rozhodl se Zápotocký utéct z Protektorátu. Byl však chycen, odvezen do pankrácké věznice a odtud deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Na svou předválečnou kariéru navázal krátce po osvobození a spolupodílení se na komunistickém převratu v roce 1948 mu vyneslo funkci předsedy vlády. Po smrti Klementa Gottwalda se 21. března 1953 ujal funkce prezidenta Československé republiky. Podílel se na represích, které vůči občanům ČSR komunistický režim vyvolával. Během jeho funkčního období došlo k nechvalně proslulé měnové reformě, která měla oficiálně představovat „poslední úder buržoazii“, ve skutečnosti se však jednalo o plánované znehodnocení úspor. Přesto si Zápotocký mezi lidmi získal poměrně velkou oblibu.
Zemřel 13. listopadu 1957 na infarkt.
