Jan Lucemburský (1296-1346) je v českých dějinách vzpomínán spíše jako otec Karla IV. a nepatří mezi nejoblíbenější panovníky. Na vině mohou být jeho roztržky s českou a moravskou šlechtou, vyčítaná záliba v turnajích a časté a dlouhé diplomatické cesty do zahraničí, kvůli kterým se mu začalo přezdívat Král cizinec.
Během nich však vyjednal připojení Chebska, Horní Lužice a větší části Slezska k Českým zemím, dohodl se s Habsburky o statutu Moravského markrabství coby součásti České koruny a důmyslnou rodovou politikou ustálil území většiny evropských států, čímž zakončil středověké období proměnlivých a často se měnících hranic. Zhruba ve věku čtyřiceti let dostal během křížové výpravy do Litvy zánět oka, což mělo z následek jeho oslepnutí. Ani to mu však nezabránilo pokračovat ve svých intenzivních diplomatických misích po Evropě, kterými mimo jiné připravil svému synovi, Karlu IV., cestu k říšské koruně. Dostal proto Čechům nepříliš známé přízvisko Slepý král či Jan I. Slepý (něm. Johann der Blinde, fr. Jean l’Aveugle, v jeho mateřštině pak Jang de Blennen).
Zemřel roku 1346 v bitvě u Kresčaku se slavnými slovy: „Toho Bohdá nebude, by král český z boje utíkal.“
Více o vývoji českého území se dozvíte zde.
