narozen: 30. 10. 1893 v Přerově
zemřel: 27. 10. 1971 v Praze
Voják, čs. divizní generál (in memoriam povýšen do hodnosti armádní generál), jediný Čechoslovák nosící titul Air Marshal RAF, inspektor československého letectva ve Velké Británii, politický vězeň.
Karel Janoušek se narodil 30. října 1893 v Přerově do rodiny oficiála říšských státních drah. Vystudoval české Vyšší reálné gymnasium v Přerově (1912), pak absolvoval abiturientský kurs na místní německé obchodní škole a pracoval tři roky jako úředník u přerovské firmy Kratochvíl.
2. června 1915 narukoval do rakousko-uherské armády, absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Opavě a pak jako jednoroční dobrovolník bojoval s pěším plukem 57 na italském a ruském bojišti, kde byl 2. července 1916 zajat.
14. října 1916 vstoupil do československých legií v Rusku. Působil převážně u 1. čs. střeleckého pluku, kde postupně působil na postu velitele čety, roty a praporu a zúčastnil se mimo jiné bojů u Zborova, Kazaně, Krasnojarska a Tajšetu, během nichž byl dvakrát zraněn a pětkrát vyznamenán.
Po návratu do vlasti v hodnosti kapitána byl aktivován jako důstojník z povolání nově budované československé armády. Absolvoval Válečnou školu (1923) a nastoupil službu u vojenského letectva (1924), kde v témže roce absolvoval výcvik leteckého pozorovatele a o rok později výcvik pilota.
Za svou kariéru působil ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu, u Leteckého pluku 3 Generála-letce M. R. Štefánika na Slovensku, u Leteckého pluku 6 v Praze, u Leteckého pluku 1 v Praze a u III. (leteckého) odboru MNO v Praze. Postupně se z učitele vypracoval až do hodnosti brigádního generála, do které byl povýšen 1. ledna 1937. Krom toho se angažoval také v leteckém sportu a v srpnu 1928 se úspěšně zúčastnil II. ročníku vojenských leteckých závodů mezi zeměmi Malé dohody a Polskem, kde vybojoval 3. místo. Také prošel dvěma stážemi u francouzského letectva (1927 a 1930) a vystudoval i Přírodní fakultu UK (1939). Od roku 1933 zastával funkci velitele zemského letectva v Čechách a za mobilizace 1938 byl velitelem letectva klíčové 1. armády.
Píseň švédské skupiny Sabaton o Karlu Janouškovi (více zde)
Do zahraničí odešel 15. 11. 1939 přes Slovensko a dostal do Francie. V Paříži zastával funkci přednosty III. (leteckého) odboru Československé vojenské správy, tedy faktického velitele čs. letectva. Ve své nové funkci generál Janoušek věnoval všechny své síly tomu, aby vytvořil vlastní československé letecké jednotky, což mu značně ztěžovala francouzská byrokracie, liknavost francouzského ministerstva obrany a nedostatek potřebného materiálu. Z hroutící se Francie spolu s dalšími čs. letci evakuoval do Velké Británie 18. června 1940.
Na britských ostrovech byl v té chvíli hodnostně nejvyšším představitelem čs. letectva a tak se stal jeho nejvyšším představitelem. Aniž za sebou měl (dosud nekonstituovanou a neuznanou) československou vládu, ministerstvo obrany a velitelství čs. letectva, aniž byla podepsána jakákoli čs. – britská vojenská úmluva, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby se čs. letci dostali co nejdříve do bojových operací, a to nejlépe přímo v rámci čs. leteckých jednotek.
Jako koordinační a styčný orgán byl již 12. července 1940 zřízen Inspektorát československého letectva (Czechoslovak Inspectorate General), do jehož čela byl britským Ministerstvem letectví jmenován právě brig. gen. RNDR. Karel Janoušek, jenž vstoupil do řad RAF VR a byla mu propůjčena britská hodnost Acting Air Commodore (zhruba britský ekvivalent pro čs. hodnost brigádního generála).
Funkci inspektora českoslovenkého letectva ve Velké Británii (Inspector General of the Czechoslovak Air Force), náročnou na organizační a diplomatické schopnosti, divizní generál RNDr. Karel Janoušek vykonával plných pět let, až do 19. října 1945, přičemž 17. května 1945 byl králem povýšen do hodnosti Air Marshal. Stal se tak jediným československým občanem, který dosáhl hodnosti maršála.
Do osvobozeného Československa se div. gen. RNDr. Karel Janoušek vrátil po řadě odkladů definitivně až tři měsíce po skončení války v Evropě, konkrétně 13. srpna 1945. Po návratu se dozvěděl, že nacisté uvěznili téměř všechny jeho rodinné příslušníky a příbuzné. Jeho manželka a jedna ze sester zahynuly v Osvětimi, jeden z bratrů v Buchenwaldu a dva ze švagrů v Litoměřicích respektive na Pankráci.
Po Únoru 48 se stal jednou z prvních obětí nastupujícího režimu. Již 28. února 1948 byl odeslán na zdravotní dovolenou, která měla trvat až do dalšího rozhodnutí, t.j. byl postaven mimo službu a formálně k 1. června 1948 byl přeložen do výslužby. Mezitím však byl 30. dubna 1948 u Přeštic zatčen na vyprovokovaném útěku. V následném procesu byl 17. června 1948 Vrchním vojenským soudem v Praze odsouzen na 18 let těžkého žaláře. Po odvolání projednávaném 9. února 1949 u Státního soudu v Praze mu byl trest zvýšen na 19 let.
Karel Janoušek si svůj trest odpykával na Borech, v Opavě, v Leopoldově a na Ruzyni, přičemž za údajný pokus o útěk z Bor, který pro něj plánoval jeden z dozorců, byl 28. března 1950 navíc odsouzen k doživotnímu žaláři (t.j. nešlo o prosté zvýšení dosavadního trestu, nýbrž o dva na sobě nezávislé tresty). Z Ruzyně byl propuštěn na základě velké prezidentské amnestie 9. května 1960. Za mřížemi strávil plných 12 let a 10 dní.
Protože přišel o veškerý majetek a byl mu přiznán jen minimální důchod, pracoval pak jako inventurník v n. p. Textil Praha, odkud odešel do penze v roce 1967 ve věku 74 let. Ihned po svém propuštění začal bojovat za své očištění. Vyšší vojenský soud v Příbrami jej 5. července 1968 sice zprostil dvacet let staré obžaloby, ale pro tehdejší rehabilitace je charakteristické, že generálská hodnost mu navrácena nebyla.
Karel Janoušek zemřel 3 dny před svými 78. narozeninami. Na jeho zdraví se podepsaly útrapy z vězení, do něhož ho poslali lidé, za jejichž svobodu bojoval ve dvou světových válkách.
In memoriam mu byla 23. srpna 1990 rozkazem prezidenta ČSFR navrácena hodnost divizního generála a 2. prosince 1991 byl in memoriam povýšen do nejvyšší hodnosti armádního generála.
Za svůj život i po něm byl vyznamenán čtyřiceti československými, ruskými, jugoslávskými, rumunskými, polskými, francouzskými, britskými, americkými a norskými řády a vyznamenáními.
„Já jsem voják… byl jsem jím celým život, i v kriminále, a za Československo jsem bojoval v obou válkách. Chtěl jsem zpátky svou čest.“ *
* Tikovský, V.: Náš rozhovor s RNDr. Karlem Janouškem o rehabilitaci. In. letectví a kosmonautika č. 12/1968, s. 534.
