Ve čtvrtek 6. listopadu nás znenadání opustil Dušan Drahoňovský, náš dobrý přítel, zakladatel spolku Vlastenci.cz a v neposlední řadě také významný sokol a činovník České obce sokolské, vysokoškolský učitel, zapálený vědec a chemik, milovník vážné hudby, velký vlastenec, hrdý Čech a Čechoslovák.
Dušan byl pro mnoho lidí vzorem dobrého, poctivého a pracovitého vlastence. Kromě své činnosti přes spolek Vlastenci.cz se zasloužil o to, že mnoho mladých lidí dostal ze scestí extremismu a naučil je, že mají nejdříve přemýšlet a nedělat věci s horkou hlavou, ukázal jim, jak je demokracie důležitá a co jsou Masarykovy ideály.
V rámci České obce sokolské se dokázal prosadit až na místo předsedy Společenské komise Vzdělavatelského odboru, znovu oživil výrobu historických sokolských krojů a pracoval na obnově tradiční spolupráce Sokola s Hradní stráží.
V neposlední řadě nechal uspořádat několik komentovaných výstav a podobných akcí, kde se snažil (např. ve spolupráci s Michalem Burianem z Vojenského historického ústavu) mladým lidem populárně představit naši historii. Odtud jste jej mohli znát i vy.
Byl samozřejmě hrdým Čechem a také velkým Čechoslovákem, který na svou původní vlast nikdy nezapomněl a československá otázka pro něj byla stále aktuální.
Vše dělal vždy tak, aby tím co nejvíce prospěl společnosti, naší zemi i lidstvu.
V životě procestoval řadu zemí, žil v Británii, Švýcarsku a Francii, kde pracoval pod vedením nositele Nobelovy ceny Jeana-Marie Lehna. Nebyl snad obor lidské činnosti, o kterém by Dušan něco nevěděl, vždy dokázal poradit, pomoci nebo cokoliv kriticky rozebrat.
Dušan neškatulkoval lidi, nepodléhal stereotypům ani nikoho neodsuzoval. Vždy byl proti tomu, když někdo osočoval skupiny lidí nebo jednotlivce, nenáviděl přízemní šovinismus a xenofobii, vyhraňoval se proti nacionalismu. Přesto dokázal každého vyslechnout, byť měl názory jakékoliv a nezřídkakdy lidi natolik ovlivnil, že přehodnotili svoje stereotypní nahlížení na svět.
V přátelství jakoby snad Dušan nepatřil ani do tohoto století rychlých a měnících se vztahů. Přátelství, to pro Dušana nebylo jen kliknutí na Facebooku, nebo kontakt v telefonním seznamu. Přítel pro Dušana znamenal to, co si dokážeme představit z knižních románů. Oddanost, ochota pomoci kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Nebylo neobvyklé, když se Dušan nabídl pomoci třeba ve tři ráno, jet přes půl republiky, jen aby dokázal vyřešit problém kohokoliv ze svých přátel. Přátelství Dušan viděl spíše jako bratrství v tom sokolském smyslu.
Nebudeme přehánět, když řekneme, že Dušan Drahoňovský byl velký člověk a významná osobnost na poli českého vlastenectví. Všem nám mnoho dal a byla čest být jeho přáteli. Bude nám chybět.
Dušane, věrni zůstaneme!
