logo Vlastenci.cz | logo Vlast.cz | logo Fórum | logo E-Shop | logo Časopis | logo Nová česká vlajka | logo Facebook | logo Twitter | logo YouTUBE

Historie Slovenska

Share Button

První státní útvar na dnešním slovenském území bylo Vanninovo království v 1.století.
Slované osidlovali oblast pod Tatrami přibližně od 5. století, ale již roku 568 se ocitlo pod nadvládou nomádských Avarů.
Od 7. století sem sahala moc Sámovy říše. Když v roce 791 Karel Veliký porazil Avary, byla vytvořena samostatná knížectví Nitranské a Moravské.

Po roce 833 se knížectví spojila do velkého státního celku Velkomoravské Říše.
Kolem roku 907 Velká Morava zanikla a slovenské území je postupně obsazovány Maďary.

Původně tu bylo stále Nitranské knížectví, ale od 12. století až do vzniku Československo roku 1918 bylo dnešní slovenské území známé jako Horní Uhry (Felvidék).

Po Osmanské expanzi se území bývalého Uhersko v 16. a 17. století dočasně zredukovalo téměř jen na území Slovenska, Hradska a západního Chorvatska.

Díky tomu se stalo Slovensko jádrem habsburského státu. Bratislava (tehdy Poszony čili Prešpurk) se stala hlavním (1536-1784/1848), korunovačním (1563-1830) městem a sídlem sněmu (1542-1848) Uherska.

Město Trnava se stalo sídlem ostřihomského arcibiskupa, čímž se stala centrem uherské římsko-katolické církve.

Dlouho jako kodifikovaný jazyk platila na Slovensku tzv. bibličtina – čeština Bible Kralické. Roku 1787 kodifikoval Anton Bernolák spisovnou slovenštinu založenou na západloslovenském nářečí (bernolákovština), velice podobném češtině.

Poté v roce 1843 kodifikoval Ľudovít Štúr spusovnou slovenštinu na základě středoslovenského nářečí, jak ji známe dnes.
V revolučních letech 1848-49 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se dostali z moci Uherska a stali se samostatnou částí rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo.

V dalších letech po rakousko-uherském vyrovnání (1867-1918) čelili Slováci nejtvrdší maďarizaci.

V roce 1918 se Slovensko stalo součástí nově vzniklého Československa (prezident T.G. Masaryk). Během chaosu, který panoval po rozpadu Rakousko-Uherska, krátkodobě existovala na části slovenského území i tzv. Slovenská republika rád se sídlem v Prešově ovládaná Maďary.

29. září 1938 se v Mnichově sešli zástupci Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (É. Daladier), kde rozhodli o odstoupení pohraničních oblastí Čech i Moravy Německu.

Na konferenci se dále rozhodlo, že Československo odstoupí Těšínsko a oblasti na severu Slovenska Polsku a jižní části Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. Následující den se potupně Československá vláda tomuto diktátu podrobila a odevzdala území.
V této době žádali představitelé Hlinkovy slovenské lidové strany vyhlášení autonomie. K tomuto požadavku se postupně přidali i další politické strany a vyvrcholily tak snahy mnohých slovenských politiků o větší míru samosprávy Slovenska. Která měla být již dříve údajně deklarována Pittsburskou smlouvu, ovšem tento předpoklad byl mylný.
Autonomii vyhlásili 6. října 1938 v Žilině. Československá vláda tyto požadavky schválila a za předsedu autonomní slovenské vlády jmenovala kněze Jozefa Tisa.

2. listopadu 1938 se uskutečnila První vídeňská arbitráž, při které rozhodly ostatní státy že oblasti na jihu a severu Slovenska (včetně Košic a části Podkarpatské Rusi) připadnou Maďarsku. Nacistická Německá Říše připojila Petržalku a Devín.

13. března 1939 byl Josef Tiso u Hitlera a ten ho postavil před dvě alternativy budoucnosti Slovenska:
Buď bude Slovensko rozděleno mezi Polsko a Maďarsko, nebo vznikne nový samostatný Slovenský stát, který by byl plně podřízen Německu. Následující den – 14. března 1939 – byl vyhlášen samostatný Slovenský štát, ten se nazýval Slovenská republika (paradoxně tak slovenská první republika je fašistické Slovensko). Západní část země byla obsazena Wehrmachtem a Slovensko se stalo prvním satelitem nacistického Německa. Slabá slovenská ekonomika byla hojně dotována Německou říší, slovenská koruna díky tomu později ve světě platila za hodnotnou měnu. Na rozdíl od “českých” protektorátních korun, které byly směnné jen s říšskou markou. Avšak Slovensko ylo plně pod kontrolou Německa.

V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (politické a vojenské centrum v Banské Bystrici), které bylo však potlačeno a povstalci se stáhli a nadále útočili jako partyzáni. Slovensko bylo poté osvobozeno z východu Rudou armádou.

Po druhé světové válce, po komunistickém puči roku 1948 se ČSR dostalo do vlivu SSSR. Až roku 1989, po sametové revoluci, byl ukončen komunistický režim. Nové Československo mělo navázat na tradici první čs. republiky, dokonce k němu měla být opět připojena Podkarpatská Rus.

Nicméně sílily nacionalistické tendence o rozdělení Československa, propukla tzv. pomlčková válka (zda se má stát nazývat Česko-Slovensko, nebo Československo), až si to vyžádalo krkolomný a s českou i slovenskou gramatikou nekorespondující název Česká a Slovenská Federativní Republika.

Malé skupiny nacionalistů posloužily politikům jako záminka pro rozbití státu a nakonec se V. Klaus a V. Mečiar dohodli na rozdělení země.

1. ledna 1993 vznikla samostatní Slovenská republika, na základě Ústavního zákona ČSFR.
Od 29. března 2004 je Slovensko součástí NATO a od 1. května 2004 je členskou zemí Evropské unie.

Share Button

Zobrazeno:99133x