Narozen: 11. srpna 1948 ve Všetatech
Zemřel: 19. ledna 1969 v Praze
Jan Palach se narodil v rodině cukráře. Jeho otec byl postižen nástupem komunismu a roku 1951 mu byla jeho prodejna zrušena. O čtyři roky později byla zrušena i jeho výrobna a on musel nastoupit jako dělník v pekárnách v Brandýse nad Labem.
Janův otec synovi často vyprávěl o osobnostech českých dějin, čímž vyvolal u Jana zájem o historii a vlastenecké cítění a odhodlání, kterým se také zapsal do našich dějin. V letech 1954 – 1963 navštěvoval základní školu, kde ho nejvíce zajímala historie a příroda. V roce 1962 jeho otec zemřel a tato smrt ho velice poznamenala, protože v něm viděl veliký vzor a velmi si ho vážil. Po základní škole pokračoval dále na mělnické gymnázium, kde opět pokračoval jeho zájem o historii. Na škole byl brán jako spravedlivý člověk, který se dokázal zastat slabšího a bojovat proti křivdě. Díky jeho výřečnosti, inteligenci a informacím, kterými disponoval, si vybudoval přirozenou autoritu, obdiv a respekt ostatních spolužáků. Byl spíše tichý typ a raději se držel v pozadí, ovšem zapojoval se rád do diskuzí. Po gymnáziu se hlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se chtěl dál věnovat historii. Přesto, že přijímací zkoušky udělal, nebyl přijat. Jako druhou školu si vybral VŠE, obor politická ekonomie. Na tuto školu byl přijat a od roku 1966 ji začíná studovat.
Rok 1968 ovlivnil jeho život a všechny činy, které ještě udělal. Srpnovou okupaci vojsky Varšavské smlouvy prožíval velice intenzivně a aktivně se účastnil diskusí a schůzí. V listopadu 1968 se účastnil studentské stávky. Už od základní školy neměl rád vítězství „zla“ a 21. srpen pro něj toto vítězství představoval. S touto okupací se nikdy nesmířil a nenáviděl ji. Po krátkém čase lidé upadli do letargie a smířili se s pocitem, že nemohou nic dělat. Proto začal Jan Palach uvažovat o tom, jak lidi probudit. Rozhodl se pro velice šokující způsob – zapálit se! Dne 16. 1. 1969 přišel Jan Palach před muzeum v horní části Václavského náměstí. Svlékl si kabát, polil se éterem a škrtnul sirkou… Z Jana Palacha okamžitě vyšlehly plameny a on se rozběhnul směrem k svatému Václavu, tam se otočil a nabral směr k hlavnímu nádraží. Doběhnul k Domu potravin a tam klesnul k zemi. Kolem něho se rychle shromáždil dav lidí a pokoušel se ho uhasit. Mezi prvními se u něho objevil řidič tramvaje, který na něho hodil svůj kabát a snažil se ho uhasit. Jeho příkladu následuje ještě několik lidí. Po uhašení ale nejde kabát tramvajáka s Palacha sundat, protože se k němu připekl. První slova která po uhašení vydechl byla „Přečtěte dopis“. Jedna z přihlížejících se táže, kde se nachází „U muzea.“ V dopise vysvětloval svůj čin takto:
„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.
Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.
Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.
Naše požadavky jsou:
• Okamžité zrušení cenzury
• Zákaz rozšiřování „Zpráv“
Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
Pochodeň č. 1
PS. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.“
Opravdu nebyl jediný, kdo se upálil. V Palachových stopách šli další mladí lidé např. Josef Hlavatý (20. leden 1969), Miroslav Malinka (22. leden 1969), Blanka Nacházelová (22. ledna 1969 se otrávila svítiplynem), Evžen Plocek (zemřel 9. dubna 1969 v Jihlavě) a Jan Zajíc (zemřel 25. února 1969 v Praze). Méně známí, ale stejně odvážní lidé jako Palach.
Jan Palach po svém činu žil ještě další 3 dny, kdy trpěl ve velkých bolestech a 19. ledna 1969 zemřel na Klinice popálenin FNKV a LFH UK v Praze. Po celou dobu bojoval o život a odmítal tišící prostředky, aby si uchoval jasné myšlení. Na otázku sestry, proč to provedl odpověděl „Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem.“
Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci.
Akademický sochař Olbram Zoubek tajně sňal posmrtnou masku Jana Palacha.
