Na přední stráži
Hudba : nápěv Hranice vzplála.
Slova : autor neznámý
Poslední dva řádky sloky se neopakují jako u původní Hranice vzplála, ale poslední čtyři se zpvívají na opakující se melodii.
Na přední stráži jako prahy skalné
muž podle muže, podle štítu štít,
zrak pevně upřen v bouřné vlny kalné
a v prsou lásky žár, ve tváři klid,
k tvé obraně , ó česká vlasti, stojí
tvých synů pluky pevně sevřeny;
a nad hlavou vln hněvném ve příboji,
jim vlaje prapor bíločervený.
Za nimi v dáli kraj český leží svatý,
luh, žírná pole, šumné lesiny,
vesnice, města, osamělé chaty,
a na údolí pláň i výšiny
se z Boží ruky požehnání snáší –
a přece jako stesk to doslýcháš:
„Ty česká země . proč pak nejsi naší?“
„Ó jest a bude!“ – volá přední stráž.
Viz, jak se pluky řadí na obranu,
slyš se rtů tisícův to hromem hřmit.
„Co česká ruka chce a bude žít!“
Ať zrno žitné, ať to ducha setba,
vše bude naše zítra jako dnes,
a nepřátel ať hrozba nebo kletba
se roztříští jak mrak o sklaný tes.
Jen prapor vzhůru! Ku předu jménem Páně!
A vzejde slunce, volnost z mrákavy,
když každé na vlast namířené ráně
se věrná česká prsa nastaví.
Jen věrně, srdcem k srdci, paží k paži
stůj v svatém boji českých mužů pluk,
a těm, kdo padnou dnes na přední stráži,
kdys žehnat bude vlast a šťastný vnuk.
