Narozen: 7. březen 1909 Dębica
Zemřel: 12. září 1968 Varšava
Polský občan, daňový úředník, dělník, voják Armia Krajowe (polský odboj za druhé světové války).
Přesto, že se Ryszard Siwiec narodil v Polsku a byl po celý život občanem Polska, zaslouží si pozornost všech Čechů a Slováků, protože jeho bolestivá a mučednická smrt byla velmi úzce spjatá s Československem. Dalo by se říct, že zemřel pro Československo a za jeho svobodu. Osud Ryszarda Siwiece se začal psát 7. břežna 1909 na jihu Polska v obci Dębica. Ve svých pěti letech přišel o otce a po absolvování základní školy se společně s matkou přestěhoval do Lvova. Tam vystudoval gymnázium Jana Długosza a dále absolvoval univerzitu Jana Kazimierza.
V roce 1936 se natrvalo přestěhoval do Przemyśla (Přemyšle), kde pracoval jako úředník na daňovém úřadě.
Po porážce polské armády wehrmachtem se s tímto faktem jako vlastenec a svobodomyslný člověk nesmířil a vstoupil do odboje (Armia Krajowa).
S poválečným režimem se nikdy neztotožnil, jeho postoj vůči němu byl negativní, a proto také odmítl nabízenou pozici ve školství se slovy „nechci učit nesmysly“. Poválečný režim pro něj byl velkým trnem v oku, protože jako hluboce duchovní člověk vážící si svobody byl tímto režimem omezován. Navíc byl velkým vlastencem a snažil se alespoň v rodinném kruhu udržovat polské tradice a zvyky.
Jeho averze vůči režimu se postupem času stupňovala. Byl čím dál více zklamán politickou situací v Polsku a ve světě. Od března roku 1968, kdy byli polští studenti, požadující demokratizaci režimu a svobodu, tvrdě potlačeni, denně poslouchal rádio Svobodná Evropa. Už tehdy se nejspíš rozhodl, že se pokusí lidi vyburcovat k činnosti proti režimu a bezpráví sepsáním testamentu. Jeho znechucení vyvrcholilo 21. srpna 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy obsadila Československo. Na tomto obsazování se podílela také polská armáda, což nemohl Ryszard přenést přes srdce. I přes masivní kampaň s tímto aktem Poláci nesouhlasili a vnímali to jako národní ostudu, což dávali najevo různou formou protestu: od tichých projevů sympatie k Pražskému jaru, přes zvýšené poslouchání západních rádií po psaní letáků a podporujících nápisů na zdi. V této souvislosti bylo zatčeno na 80 lidí.
Ryszard se rozhodl svůj nesouhlas dát najevo mnohem více. Nejspíš po vzoru mnichů, kteří protestovali s válkou ve Vietnamu a kteří se kvůli tomuto protestu upalovali, si Ryszard Siwiec zvolil tuto bolestivou a velmi viditelnou smrt.
Aby nikdo jeho smrt nemohl přehlédnout, rozhodl se svůj čin uskutečnit před co nejvíce lidmi.
7. září odjel z Přemyšle do Varšavy. Ve vlaku napsal svůj dopis na rozloučenou určený manželce. 8. září ráno se vydal na stadion Desetiletí, kde se v té době konaly dožínky. Pro svůj záměr si nemohl vybrat lepší místo. Na stadionu byly v tu dobu desetitisíce lidí a také řada vysokých státních činitelů a představitelů strany. Ryszard přišel na stadion čtvrt hodiny po poledni, postavil se na třetí lavici ze spodu a v rukou držel vlajku, na které bylo napsáno „Za naši i vaší svobodu, čest a vlast“ (Za naszą i waszą wolność, honor i ojczyzna). Potom se zapálil. Hořel a celou dobu vykřikoval „Ať žije svobodné Polsko“ a „Toto je křik umírajícího svobodného člověka“. Lidi, kteří se ho pokoušeli uhasit, se snažil odrazit a říkal jim „Nechte mě, podívejte se do mé aktovky“.
Do nemocnice byl převezen s popáleninami na více než 80% těla. Přežil ještě další čtyři dny, než na následkům zranění podlehl. V aktovce pak byly nalezeny letáky napsané na psacím stroji s texty „Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu“ a „Umírám proto, aby nezemřela svoboda, pravda a lidství“
V roce 2001 byl Ryszardovi udělen in memoriam prezidentem Václavem Havlem Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy, 19. srpna 2003 Krzyż Komandorsk Orderu Odrodzenia Polski (Polské vyznamenání) a 4.9.2006 na státní svátek byl vyznamenán slovenským vyznamenáním Řád bílého dvoukříže III. řádu.
