Tragický incident na svahu hory Čantoryje v Těšínských Beskydech

V letošním roce jsme si připomněli 95. výročí zahájení práce tzv. rozhraničovací – delimitační komise na Těšínsku, která  měla za úkol stanovit a vytyčit hraniční čáru mezi Polskem a Československem. Připomeňme, že právním podkladem pro stanovení hranic mezi Československem a Polskem byl dán třemi mezinárodními akty:

1. Mírovou smlouvou uzavřenou ve Versailles dne 28. června 1918, která definovala poválečné hranice Německa.
2. Rozhodnutím Konference velvyslanců čelných spojeneckých a přidružených mocností ze dne 28. července 1920, kterým byla stanovena hraniční čára v plebiscitních územích Těšínska, Oravy a Spiše.
3. Sèvreskou smlouvou o hranicích, uzavřenou 10. srpna 1920, která stanovila hranice Československa a Polska vyjma částí, určených již předchozími dvěma smlouvami.

Skutečnost, že Československo – polská státní hranice nebyla stanovena jediným právním aktem měla za následek, že  rozhraničovací práce nebylo možné zahájit na celé hranici najednou, nýbrž po částech podle toho, jak Konference velvyslanců, jakožto zplnomocněný mezinárodní orgán pověřený prováděním mírových smluv dala postupně mezinárodní  československo-polské rozhraničovací komisi zmocnění k určení hraniční čáry mezi oběma zúčastněnými státy. Tak byla dne 5. srpna 1920 ustavená československo-polská „Delimitační komise“ a 22. srpna 1920 byla pověřena stanovením hraniční čáry v plebiscitních územích Těšínska, Oravy a Spiše. Úlohou této komise bylo určit v terénu hraniční čáru povšechně popsanou v rozhodnutí Konference velvyslanců  ze dne 28. července 1920. Prováděcí směrnicí byla  instrukce pro rozhraničovací komise (Instructions relatives aux Commissions de Délimitation) vydaná Konferencí velvyslanců 22.července 1920. Předsedou československo-polské delimitační komise byl zástupce Francie plukovník Uffler, členy za dohodové státy byli: podplukovník de Carey za Velkou Británii, podplukovník Pellicelli za Itálii, major Tschuchya za Japonsko (později ho vystřídal major Ando), za Polsko soudní prezident Bochoński (později byl vystřídán doktorem Rostkem, po něm následovali další Ing. Filasiewicz, konzul Bratkowski, a nakonec profesor Drem Goetlen). Polského komisaře zastupovali:  major  Czaczka-Rucinski a později major Romaniszyn. Za Československo byl v komisi odborový přednosta a ministr veřejných prací Ing. Václav Roubík.

Zástupci československého komisaře byli z počátku poslanec Špaček a profesor Dvorský, později ministerští radové Ing. Durych a Ing. Kovařík, který byl vystřídán ministerským radou Ing. Rouskem.

Vlastní rozhraničovací práce byly prováděny pracovními skupinami, které byly v zásadě smíšené, sestávající vždy z jednoho vedoucího technika obou zúčastněných států a příslušného personálu. Podle druhu přidělených prací byly vytvořeny úsekové pracovní skupiny pověřené vytýčením a omezníkováním hraniční čáry jakož i podrobným zaměřením hranice a přilehlého pruhu v jednotlivých úsecích. Dále to byly tzv. triangulační skupiny, které prováděly triangulaci pohraničního území, jež byla základem pro podrobné měření. Poslední byly topografické pracovní skupiny, které měly za úkol reambulaci topografických map 1:25 000 v hraničním pruhu.

Rozhraničovací komise zahájila ihned práce v terénu a na mapách avšak první technická pracovní skupina, vzhledem k různým  průtahům, mohla zahájit práce až 28. října 1920.  K čemu vlastně došlo?

Tragický incident na  svahu hory Čantoryje

Dne 11. listopadu 1920 skupina měřičů Delimitační komise pracovala při vytýčení hranice na jižním svahu Čantoryje necelých 500 m od jejího vrcholu.  Jednalo se o dva československé geometry Karla Malinu a Františka Brože. Z Polska to pak byli dva geometři Bruno Oleński a Leopold Szeliga a pět figurantů.  V půl dvanácté se ze směru od chaty pod horou Čantoryje blížila k pracovníkům skupina 16-18 mladých mužů. Vypadali jako turisté. Zeptali se, zda mohou přejít na českou stranu a když dostali kladnou odpověď tak se znenadání otočili na pracovníky komise a vyzvali je, aby zvedli ruce. Byli vyzbrojeni revolvery a jeden z nich měl pušku. Všechny prohledali  a ptali se na dr. Roszka. Mezitím padl výstřel. Geometr František Brože byl raněn do nohy a upadl na zem. Na tento signál vytáhli útočníci lískové hole. Geometrům Leopoldu Szeligovi a Wilhelmovi Caletkovi, který byl v uniformě polského vojáka, útočníci dovolili odejít, ostatní členy Delimitační komise ztloukli holemi do bezvědomí. Za dva dny, nedaleko od místa činu, byl nalezen zastřelený československý voják, figurant vojín Klement Šťastný.

V hlášení četnické stanice v Bystřici ve Slezsku se následně uvádí: „Dne 11. 11. 1920 byla na Čantoryji polskými bandity přepadena rozhraničovací komise skládající se ze dvou českých a dvou polských geometrů, dvou českých a jednoho polského vojína. Při tomto přepadení byl vojín Klement Šťastný od pěšího pluku 46 zavražděn, vrchní geometr František Brož od ministerstva veřejných prací těžko poraněn, ostatní členové komise vesměs všichni holemi týráni a ohrožováni revolvery. Za účelem pátrání po pachatelích přepadení byla zdejší stanice o čtyři četníky zesílena. Jelikož pachatelé byli cizozemci, všichni z Polska, zůstalo veškeré pátrání po nich bezvýsledné. Později bylo zjištěno, že původcem přepadení byl polský učitel Kantor z Horní Líštné. Po dopadení byl Krajským soudem v Novém Jičíně odsouzen ke dvěma letům žaláře, později však na odvolání zmateční stížnosti od rozsudku osvobozen.“ ¹⁾

Následně ve Staničním deníku přednosty železniční stanice Bystřice ve Slezsku se uvádí ²⁾:

Ostatní zraněné zeměměřiče ošetřil Dr. Hermann Hinterstoisser v Bystřici ve Slezsku  v budově železniční stanice.

„Po odchodu do Visly se Leopold Szeliga společně s četníkem, kterého náhodně potkal, vypravil do Ustroně, kde nedaleko lázeňského domu Szeliga poznal několik útočníků, kterými byli na Čantoryji napadeni. Četník, který ho doprovázel však neměl odvahu zakročit, protože nevěděl, zda nejsou ozbrojeni. Okamžitě vše nahlásili na četnické stanici, ale když se dostavily posily, nikoho již nenašli. O několik dnů později bylo podáno hlášení do Varšavy o skupině 6-8 mužů, kteří kritický den přijeli ze směru z Bielska do Goleszowa, kde se v nádražní restauraci posilnili vodkou a pokračovali do Ustroně.  V Ustroni se podezřelí sešli opět v hospodě Hermana Krumholze a ptali se ho na cestu na Čantoryji, na hranici a na delimitační komisi. Jiní svědci viděli další skupinu, takže musela existovat  druhá skupina, která se na Čantoryji spojila s první.³⁾

Je docela možné, že se někdo snažil o to, aby útočníci nebyli dopadeni, i když v určité fázi vyšetřování byly známy popisy osob, vědělo se odkud přijeli i to, že se část z nich vrátila do Ustroně. Hovořili místním nářečím.

Koncem ledna 1921 byl československými četníky zatčen Paweł Kantor, ředitel polské školy v Horní Líštné, na československém území. V červnu 1921 byl postaven před soud. U soudu vypovídali oba čs. geometři a pomocník geometrů, Polák Leopold Caletka.

Všichni tři poznali v Kantorovi vůdce bandy útočníků.  U soudu se však objevili další svědci, kteří však tvrdili, že Paweł Kantor v inkriminované době učil ve škole. Paweł Kantor byl z vězení propuštěn 18. srpna 1921 pro nedostatek důkazů.

Teprve po několika letech Klemens Matusiak – školní inspektor z Bílska⁴⁾ poodkryl roušku celého případu.

Přiznal, že útok na delimitační komisi na Čantoryji dne 11. listopadu 1920 provedli lidé spojeni s tajnou organizací nazvanou : Komitet Wojskowo – Polityczny. (KWP). Předsedou zmíněného KWP – Vojensko-politického výboru byl totiž právě Klemens Matusiak (přezdíván „Mika“). Jeho nejbližšími spolupracovníky byli: „Major Karel Janeczek – („Dolan“) z Cieszyna, kapitán ve výslužbě Paweł Kantor – („Chochol“) – ředitel polské školy v Horní Líštné na československé straně a praporčík Erwin Szewczyk – („Bogdan“) – učitel z Cieszyna. Cílem  KWP bylo: Nepřipustit potvrzení současné hraniční linie na Těšínském Slezsku, jinými slovy:  šířit nespokojenost, stávky, vyvolávat nepokoje, usilovat buď o dohodu nebo ozbrojený střet, který by měl směřovat k novému řešení slezské otázky ve prospěch Polska. KWP zahrnovala polské i československé pohraničí. Na polské straně šlo především o:

1. Vyvolávat hromadné demonstrace proti československému útisku a k tomu vysílat protestní delegace zaměřené proti útlaku, kterému jsou Poláci vystaveni
2. Tisková propaganda
3. Vytváření konspiračních bojových skupin a oddílů k zajištění skladišť zbraní
4. Vytváření 4-5 členných bojůvek s cílem odsunu „nebezpečných“ osob z české strany
5. Vytvoření a vedení přísné vojenské evidence
6. Obdobný scénář byl i na čs. straně. V pohraničních obcích by měla být stálá bojová pohotovost s cílem vytvářet provokativní ozbrojené šarvátky. ⁵⁾

V okamžiku zahájení delimitačních prací byly pod vedením Pawła Kantora plánované demonstrace, které měly přerůst v ozbrojené vystoupení.

Ve svých vzpomínkách Matusiak uvádí, že: „…skupina působila v rámci KWP, na Čantoryji ji vedl on a podporučík v záloze G. ( jméno neuvedl). Při ozbrojené akci na Čantoryji zastřelil  českého vojáka jeden z členů bojůvky, o kterém se vědělo jen to, že byl povoláním horník a poté beze stopy zmizel.“⁶⁾

Přepadení pracovní skupiny na Čantoryji dne 11. listopadu 1920 a  tuhá zima byla příčinou přerušení sotva zahájených prací. Technické práce v terénu konané pod vydatnou ochranou smíšených četnických hlídek byly znovu zahájeny na Těšínsku třemi pracovními skupinami dne 6. dubna 1921. V této periodě bylo provedeno celkem vykolíkování 9,5km hraniční čáry. Polní práce spojené s podobným zaměřením hraničního pruhu byly ukončeny na Těšínsku i Oravě v druhé polovině roku 1923.⁷⁾ Práce delimitačních komisí na československo-polské hranici byly definitivně ukončené až 10. října 1927.

Současnost

Těšínsko, jako historické území české koruny, je dnes rozděleno na východní polskou část (o rozloze cca 1005 km², tj. 44 % území, s 81 obcemi) a západní českou část (cca 1277 km², tj. 56% území, s celkem 115 obcemi). Polská část Těšínska včetně starobylého města Těšín, po němž celé Těšínsko získalo před staletími své jméno, je součástí Slezského vojvodství (Województwo Śląskie), česká část je součástí Moravskoslezského kraje z něhož zaujímá pětinu rozlohy.⁹⁾ Rozhledna na Čantoryji je postavena na české straně hranice. Od tragické události uběhne 11. listopadu 2015 pětadevadesát let.  Na místě, kde byl zabit vojín Klement Šťastný byl v červenci umístěn dřevěný kříž.

Zároveň byla upravena trasa již takřka tradičního Legionářského marše (25 a 50 km trasa – pozn.) tak, aby vedla tímto místem a účastníci pochodu se tak mohli poklonit památce člověka, o kterém se do dnešních dnů nevědělo.

Čest jeho památce.

Odkazy a poznámky

1. ^{Památník četnické stanice v Bystřici ve Slezsku, Zemské četnické velitelství pro Slezsko, s. 17-18}
2. ^{Staniční deník železniční stanice Bystřice ve Slezsku, 1918 – 1938, s.6}
3. ^{CAW – Centralne Archiwum Wojskowe ve Varšavě – Rembartowie, 1772/89, nr. 1724, K.Matusiak: op.cit s. 255}
4. ^{Matusiak Klemens (1881-1973) narozen v Bulowicach u Osvětimi, v letech 1903-1924 byl učitelem v Třanovicích. V letech 1911-1914 redigoval dětský časopis „Jutrzenka“, v době I. sv. války  sloužil v řadách R-U armády a v prosinci roku 1918 se postavil do čela sil, které uskutečnily vojenský převrat v těšínské posádce v noci z 31.12.1918 na 1.1.1919. Vše shrnul v práci „Walki o Ziemię Cieszyńską w latach 1914-1920“,  PAMIĘTNIKI, 1930, vlastním nákladem. V meziválečném období byl školním inspektorem v Bílsku V době II. světové války byl v emigraci. Do Československé republiky se vrátil v roce 1957. ( viz Lexykon Polaków w Republice czeskiej i w Republice Słowackiej, TOM II, Opole 2013)}
5. ^{CAW  Centralne Archiwum Wojskowe ve Varšavě – Rembartowie, 1772/89, nr. 1724, K.Matusiak: op.cit s. 256}
6. ^{Tamtéž s.257}
7. ^{Hranice čs. – polské, technická zpráva, 3-4, VZÚ AČR Praha}
8. Velká Čantoryje (polsky Czantoria Wielka německy Czantory) je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd v České republice. Tato dominanta již zmiňovaného pohoří vystupuje z Jablunkovské brázdy a tvoří tak jakousi protihradbu blízkým Moravskoslezským Beskydám. Celý hřeben tohoto mohutného horského masivu tvoří státní hranici mezi Českem a Polskem. Hřebenem Čantoryje rovněž probíhá rozvodí řek Odry a Visly. Masiv Čantoryje má při pohledu z české strany dva výrazné vrcholy, Malou Čantoryji 865 m n. m a Velkou Čantoryji 995 m n. m, přičemž Malá Čantoryje se již nachází na území Polska. Název mohl vzniknout buď z označení pro místo, které bylo údajně rozrýváno čerty (čartoryja) – tento názor podporují lidové pověsti, podle nichž je hora spojována s ďábelskými mocnostmi, nebo je odvozen z latinského označení zeměžluče lékařské (Centaurium erythraea Rafn), které se v místním nářečí říkalo čantoryjka a která byla na Čantoryji dříve velmi rozšířena a hojně se užívala v lidovém léčitelství. Existuje však ještě jiná zajímavá úvaha: „Název Čantoryje měl vzniknout spojením dvou výrazů, tatarského chan (latinsky čteno čan) a latinského slova toreum. Když tudy ve 13. století procházeli Tataři, postavili údajně na této hoře svému chánovi stan (latinsky Chantorium). (viz.wwww.wikipedie.org)
9. ^{Majer,Petr: Generál Josef Šnejdárek opět na Těšínsku, s. 7, ČsOL , Praha,  2013,}

Použitá literatura a dokumenty

Majer,Petr: Generál Josef Šnejdárek opět na Těšínsku, ČsOL, Praha 2013

Památník četnické stanice v Bystřici, Zemské četnické velitelství pro Slezsko, 28.10.1918 – 2.10.1938, 1945 – 1948.

Długajczyk, Edward: Tajny front na granicy Cieszyśkiej, Wywiad i dywerzja v latach 1919-1939, Ślask sp. Z o. Katowice  1993

Definitivní státní hranice na Těšínsku  1:25 000, Lubochnia 15.VIII.1923, VZÚ AČR Praha

Zpráva o provádění postupu prací technických mezinárodní komise pro stanovení hranic československo-polských, Hradec Králové, říjen 1927, VZÚ AČR Praha

Čsl. polská smlouva o užívání městských objektů bývalé obce Těšína – UMOWA pomiędzy Republiką Czechosłowacką a Rzecząpospolitą Polską o używaniu objektów mejskich dawnej gminy Cieszyna , Olomouc 21. prosince 1929, VZÚ AČR Praha

Čsl.-polská smlouva o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí – UMOWA pomiędzy Republiką Czechosłowacką a Rzecząpospolitą Polską o rybolostwie i ochranie ryb na wodach granicznych i na wodach ich zlewisk, Katovice, 18.2.1928

Čsl.-polská smlouva o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky – UMOWA pomiędzy Republiką Czechosłowacką a Rzecząpospolitą Polską o regulacji rzeki Olszy i potoka Pietrówki,Katovice, 18.2.1928

Jaśinski,Zenon, Cimała: Lexykon Polaków w Republice czeskiej i w Republice Słowackiej, TOM II, INSTITUT NAUK PEDAGOGICZNYCH UNIWERZYTETU OPOLSKIEGO, Opole 2013

Zpracoval:

Plk.v.v. Petr Majer

Předseda ČsOL jednoty Frýdek-Místek