Vyjmenovaná slova II.

Děti se vrátily nabity dojmy. Ano, je to tak správně, protože byly nabité, v této větě dojmy nezískaly, tedy nenabyly jich. Kdežto turisté dojmy získali a nabyli jich. Je to chyták jak blázen a trochu se za něho omlouváme. Ostatní slova jsou bez diskuse.

Když už narazíme na vyjmenovaná slova po f, obvykle je to ona slavná fyzika, refýž a zefýr. Refýž je na příklad nástupní ostrůvek MHD, zefýr pochází snad ze španělštiny a pojmenovává se tak vlažný příjemný vánek. Protože se jedná o neznámá slova, jako správnou odpověď započítáváme i variantu s krátkým y, byť správně má být dlouhé.

Lišejník, lišej i lišaj. Tolik odlišných slova  všechna s měkkým i! Vlysy a ližiny jsou tradiční chyták, většinou ani oprava ve Wordu či Vašem prohlížeči neumí toto slovo správně. Konkrétně nyní mi ukazuje „lyžiny“ jako správné slovo. Věc se má tak, že ližiny jsou od slova „líha“, což je od slova „líhat“. Ližinami míníme třeba ližiny vrtulníku (na kterých přistává), nebo dráhu po které jezdí autosedačka, na ližinách se někdy přenáší i nábytek. Web adamek.cz s odkazem na Ústav pro jazyk Český píše:

Z ÚJČ mi odpověděli, že slovo „ližiny“ vzniklo ze slova „líha“ (je příbuzné s „líhat“), a že tvarová, příp. funkční, podobnost ližin vrtulníku s lyžemi je jazykově irelevantní.

„V jazyce rozlišujeme dvě různá pojmenování různého původu:
sportovní náčiní pro jízdu po sněhu (lyže) na jedné straně
a technické prostředky umožňující změnu/přesné zajištění vzájemné polohy těles či styk určitých ploch těles – tj. posun/pohyb jednoho předmětu po druhém, příp. upevnění jednoho tělesa na druhé v profilované či jinak tvarově přizpůsobené ploše – (ližiny) na straně druhé.
Tedy i vrtulník disponuje ližinami“

Vlysy jsou architektonické prvky, nejlépe je pochopíte přečtením článku na Wikipedii. Líčka se někdu pletou s lýkem či lýtkem, ale stačí si říct nezdrobnělou variantu líce. Líska je poměrně běžné slovo, kdežto slynout krásou není už tolik používané a znamená „oplývat“. I tam se, jak vidno, píše tvrdé y.

Plést se může vymýcení lesa (vzniká tak totiž mýtina) a vymítání ďábla (jeho vyhánění). Sumýš a mykaná příze jsou záležitosti, s kterými se příliš nesetkáváme, možná proto se v nich píše tvrdé y. :-) Ostatní slova jsou bez diskuse.

Snad jen pýří či pýchavka jsou méně obvyklá slova, s kterými by mohl mít někdo problém.

Šedivý je opravdu sivý, pod povlakem polštáře je sypek. Ptáčata osiřela, stali se z nich sirotci, proto jsou sirá. Pozor na širou a syrou krajinu. Širá je široká, ale syrá je syrová, tedy surová, poměrně nehostinná. Syrovátka je „klasika“ syrovinky mohou názvem mást. Sysel snad ale nesyčí. Obilí vysíváme, chyták čekejme až mezi slovy viset a vyset. :-)

Ryby už tradičně máme často s tvrdým Y, podobně je to v tomto případě i s nočními ptáky. Je rozdíl, když vás unese výr, nebo vír. Každopádně hodně lidí dělá chybu ve slově vířivka. S tvrdým y po v by byla asi plná ptáků. :-) Vysít a viset je tradiční chyták, obraz visí, vyset můžete jen pole. Vít, výt, výskat a vískat… to je taková „véčková klasika“.

Ruzyně nadále existuje, i když někteří vtipálci tvrdí, že už je jen Letiště Václava Havla. Jenže Ruzyně není jen letiště, ale celá oblast v Praze. Brzičko obsahuje onu slavnou koncovku -ičko, kdežto jazýček žádnou takovou koncovku nemá. Je to podobný chyták (ale ne tak zákeřný) jako drahokamy, když nám jinak do hlavy cpou, že existuje koncovka -ami. Nazývat se a nazívat se, to je velký rozdíl. Jo, co já se při přednáškách z češtiny nazíval… :-)