Je tomu přesně 93 let, co naši předci v těžkém boji první světové války osvobodili náš národ od rakouského útlaku a vznikla první Československá republika. Dneska se nám to zdá jak příběh z pohádky. Masaryk, Beneš a Štefánik jezdí po světě a přemlouvají státníky, aby uznali náš stát. Mezitím řídí legionáře z řad Čechů, Slováků, ale i Rusínů. Ti bojují snad na všech frontách. V Itálii, ve Francii a v Rusku. Začíná ruská anabáze a několik desítek tisíc československých legionářů ovládá oblast Transsibiřské magistrály. Dle některých ovládali Češi a Slováci území větší, než je rozloha Evropy.
Zní to jako pohádka. Stejně to zní dětem ve školách. Bohužel velké části z nich se ani výkladu o hrdinských činech našich politiků a vojáků nedostane. Výuka leckdy končí někdy uprostřed zatuchlého 19. století. Je potřeba dětem stále říkat, co se stalo a proč byl pro nás 28. říjen, a všechny události s ním spojené, důležitý.
Proč bychom si měli nadále 28. říjen připomínat? Někdo namítne, že připomíná stát, který již neexistuje. Ano. Československo rozdělili politici bez vůle lidu už v roce 1993. Ale 28. říjen má dalekosáhlejší přesah. Znamenal zbavení se rakouských okovů, přinesl rozkvět českému národu a také zavedl do našich krajů republikánské zřízení.
Od roku 1918 již nejsme poddanými, kteří podléhají téměř božskému a nedotknutelnému panovníku, ale národem rovných. Na to se zapomíná. Přitom právě demokracie vyžaduje rovnost.
28. říjen nám připomíná, že všichni naši poslanci, senátoři, ministři i premiéři jsou jen řadovými Čechy jako jsme my. Že my nesloužíme jim, jak je to v monarchii, ale oni slouží nám. Jsou našimi zástupci a musí nám naslouchat a my máme právo, ba povinnost, je úkolovat, sledovat a kritizovat. Leckomu se hodí, že si mnozí myslí, že vládní činitelé jsou nedotknutelní a musí se poslouchat. Ne. Odkaz 28. října tkví v tom, že my jsme pány a naše vláda je de facto v roli poddaných. Kdokoliv se snaží říci pravý opak se staví proti všemu, za co naši legionáři bojovali, za co bojovali naši odbojáři za první i druhé světové války a koneckonců i za totality.
Odkaz 28. října a odkaz T. G. Masaryka, ty si musíme připomínat každoročně. Nesmíme zapomenout, že sen o nezávislosti a svobodě není jen snem, ale že je lze proměnit ve skutečnost. Máme-li dnes sny o smysluplnější a méně zkorumpované vládě, musíme mít na paměti, že toho můžeme docílit, jako naši lidé docílili úspěchu 28. října.
Oslavme společně tento den, sláva 28. říjnu a naší vlasti Na zdar!
