„Český Henry Ford“ se narodil do rodiny Antonína Bati, zlínského ševce, jako jeho třetí dítě, 3. dubna 1876. Zlín bylo tehdy jen maloměsto s něco málo přes 3000 obyvateli. Jeho život zní vlastně jako pohádka, kdy zadlužený Tomáš nosil z Otrokovic od půlnočního vlaku na zádech do Zlína kůže na boty, aby se za pár desítek let stal čtvrtým nejbohatším člověkem v Československu.
On však své peníze nevyužíval, jako ostatní milionáři tehdejší doby za přepychová sídla, daleké dovolené a veškerou lidskou radost tehdejšího světa, kterou si mohl dovolit, ale téměř všechny peníze odváděl zpět do investic ve své firmě. Byl to nejen švec a továrník, ale také vychovatel, hrdý a rázný člověk, který chtěl obout celý svět.
Byl to člověk, jenž předběhl svou dobu o slušná léta a jeho myšlenky, postupy a technologie jsou dodnes užívány jako příklady manažerům. Díky svému úsilí dokázal vybudovat ve Zlíně firmu a kolem ní téměř dokonalou pracovní společnost, která neměla nikde jinde ve světě obdoby. Právě díky tomu se do Zlína začali hojně stahovat obyvatelé Československa za prací. Zlín se postupně měnil pod ševcovskýma rukama v moderní město využívajíce jedinečnou architekturu. Někteří ho za jeho praktiky a systém, takzvaný „Batismus“milovali, jiní mu nemohli přijít na jméno.
V Československu měla firma Baťa prodejnu v každém větším městě a do roku 1932 měla zastoupení v 60 zemích světa. Vlivem celních překážek nechyběly v zahraničí vybudované továrny s typickým domky a všeobecnou vybaveností. V některých případech budoval dokonce i města. Jako kupříkladu v USA, Británii, nebo ve Švýcarsku, kde byl Baťa přezdíván „Der tschechische Schuhkönig“ (český král bot). Tomáš Baťa unikl dvakrát úspěšně smrti, v roce 1911 při autonehodě a v roce 1917 při zánětu žil z dob, kdy nosil těžké kůže na zádech z Otrokovického nádraží. Potřetí však takové štěstí neměl. 12 července 1932 byl očekáván na desátou hodinu ve Švýcarsku, kde otevíral novou filiálku a odmítal odložení letu, kvůli mlze.
Letadlo Junkers F 13, které pilotoval zkušený Jindřich Brouček, vzlétlo v 5 hodin, 52 minut ráno. O pár minut později se zřítilo do prostor pomocného závodu, necelý kilometr od letiště. Zanechal po sobě manželku Marii(1893-1954), syna Tomáše (1914-2008) a tisíce věrných pracovníků. Firmu odkázal bratru Janu Antonínovi, Tomáš s Marií byli vyplaceni.
Na pohřbu pronesl bratr Jan Antonín tuto smuteční řeč: „Spolupracovníci! Padl… Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšeni, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem. Pracujeme společně na velkém díle. Toto dílo nám odkázal zesnulý Tomáš Baťa ve své závěti…“ Tak byla ukončena éra jednoho z největších Čechů Československé „ první“ republiky, jenž měla zanedlouho také skončit.
