Petr Štěpán

Zdánlivě jednoduchá záležitost, která ale v češtině pomalu zaniká. Když sundáváme něco ze skříně, použijeme zcela jistě předložku „ze“, když ale smetáváme prach, tak jej musíme smést se skříně. Zvláštní lahůdkou jsou pak spíše knižní výrazy jako „být s to“ nebo „kdo s koho“.

Tradiční chybou je nesprávné psaní zájmena mě (mně). Dále existuje řada slov, kde se píše, nebo naopak nepíše, písmeno „n“ před „ě“. Tuto problematiku si rozebereme zde.

Špatným napsání slova, kde místo -ě- použijeme -je- můžeme naprosto změnit význam sdělení. Třeba takové přátelské objetí stojí proti počtu obětí neštěstí. Objet můžeme autem dům, a pak si v něm dát oběd.

Vyjmenovaná slova jsou zpočátku noční můrou školáků, ale zapamatovat si pár slov není to nejtěžší. Proč vlastně existují vyjmenovaná slova? Vznikla historicky, v minulosti se totiž y a i vyslovovaly odlišně (v řadě jazyků to tak nadále je, na příklad v polštině) a u některých nářečí v ČR tato vlastnost zůstala. Znát vyjmenovaná slova a…

Mluvnické kategorie jsou nám všem velmi dobře známé ze školy. Kolikrát jsme se jich nadefinovali. Jednou z nejdůležitějších věcí je znát fungování pádů, hodí se to i při studiu cizích jazyků.

Víte jak dělíme slova? Pokud si na to přesně ze školy nevzpomínáte, tak rychle čtěte zde. :-)

Znát hlásky a umět je dobře rozdělit je důležité především pro výslovnost. Často závisí na mnoha podnětech, kdy a jak se které písmeno má správně vyslovit. Typická pro češtinu je spodoba znělosti, kdy se znělé hlásky na konci slov vyslovují jako jejich neznělé protějšky.

Homonyma, antonyma, prefixy i sufixy, dokonavá nebo nedokonavá slovesa, časování či ohýbání. Z toho může jít jednomu hlava kolem, přitom to není tak složité…

Ten náš rodný jazyk. Jednou ho milujeme, později proklínáme, pro jeho složitost. Známý vtip praví, že ,,Čeština se skládá z výjimek, z výjimek z výjimek a z výjimek z výjimek výjimek.“ Pojďme se podívat, jak je to doopravdy.